FSM 9: Nahráváme správní orgán, teorie a praxe

Tématem tohoto článku bude bude pořizování audiovizuálních záznamů státních zaměstnanců při výkonu služby či povolání.

Díl I. Teorie

 

Začít můžeme názorným telefonátem.

[Zmr] É, kapitán Šmíd kriminálka Praha, dobrý den pane Pecina.
[Pec] Dobrý den, ano?
[Zmr] Já mám takový dotaz na vás ohledně bloku (sic!) paragraphos.pecina.cz, jestli logujete, jestli logujete IP adresy přispěvatelů.
[Pec] Ehm, to nelze technicky. To je blog provozovaný google, a k IP adresám já se nedostanu.
[Zmr] Jasně. A to jé…gůglu…dobře, já se na to podívám, tedy jestli…
[Pec] Musíte požádat o právní pomoc Spojené státy a pokud vám ji poskytnou tak s vámi google spolupracovat bude…jest to otázka. Já můžu komentář vymazat.
[Zmr] Jasně. ÁÉ. Je tó. Dobrý. Když budu mít ještě nějaký dotaz ještě, tak bych zavolal..
[Pec] Zavolejte. Tenhle rozhovor jde samozřejmě okamžitě na web, jo? Včetně toho čísla, to je vám jistě jasné.
[Zmr] Není to nutný, pane Pecina.
[Pec] Není to nutné, ale je to účelné. Já to teď hned udělám.
[Zmr] Dóbře.
[Pec] Mějte se pěkně, nashle.

A tady je pokračování.

[Pec] Ano?
[Zmr] Dobrý den, pane Pecina! My jsme spolu ráno hovořili.
[Pec] Jasně.
[Zmr] Každopádně vám nedávám souhlas s nahráváním tohohle hovoru…
[Pec] Hm. Vzhledem k tomu, že se nejedná o projev osobní povahy, tak já takový souhlas ani nepotřebuju.
[Zmr] Dobře. É. Jestli máte potřebu to nahrávat, nahrávejte, můžete si to…vystavovat kde chcete, to je v zásadě vaše věc, é, jenom bych vás rád požádal o odstranění nebo vypípnutí aspoň příjmení..
[Pec] Opakuji, že se nejedná o, že se nejedná o projev osobní povahy, ve smyslu ustanovení §12 Občanského zákoníku. Jo? Pokud samozřejmě jste skutečně ten, za koho se vydáváte, já to nepoznám, protože tedy jako volající číslo je uvedeno číslo jaksi operátora T-Mobile, tak v tu chvíli se tady jedná o úřední hovor…
[Zmr] To každopádně.
[Pec] A na tento úřední hovor se nevztahuje ta ochrana, jaká by se vztahovala na hovor obsahující projevy osobní povahy. Tohleto bylo judikováno už několikrát, takže doporučím vám konzultaci s nějakým právníkem, ten vám to vysvětlí.
[Zmr] (ticho)
[Pec] Mohu pro vás udělat ještě něco jiného?
[Zmr] Já jsem vás chtěl jenom slušně požádat jako občan občana, abyste jednak to příjmení, které jsem uved, odstranil, jestli jste ochotnej to přijmout?
[Pec] Ne, to neudělám.
[Zmr] Neuděláte, jasně. A to telefonní číslo, který uvádíte na blogu, taky, jestli byste mohl odstranit?
[Pec] Ani to neudělám.
[Zmr] Ani to neuděláte.
[Pec] Tak.
[Zmr] Výborně.
[Pec] Co dál pro vás mohu učinit?
[Zmr] Eh, to bude asi všechno pro tuto chvíli.
[Pec] Takže vám přeji příjemný zbytek dne pane. Mějte se hezky, nashledanou.

Blahosklonně bych přešel původní účel, který fízl sledoval. Policajtů je přece málo, potřebujeme jich víc, a taky tady nejsou od toho, aby řešili vaše vykradené auto. Výmluvné je proto upozornění, které autor blogu na své stránky po telefonátech umístil: Policie České republiky se zajímá o IP adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ještě než se dostaneme k zásadám pořizování AV záznamů orgánů veřejné moci, pár slov k těmto dvěma rozhovorům. První hezká pasáž je tahle:
Každopádně vám nedávám souhlas s nahráváním tohohle hovoru…(za několik sekund později)…můžete si to…vystavovat kde chcete, to je v zásadě vaše věc.
V malém měřítku je to ilustrace jevu, který je běžný v interakci občan-orgán státní moci. Drtivá většina lidí co znám zůstává v takových situacích bezbranná. Říkejte tomu jak chcete, obrat o 180°, lhaní, to je fuk. Základním stavebním kamenem komunikace úředníků a příslušníků ozbrojených sil směrem k občanovi je sdělení informace, která je sice lživá, nicméně vy to nejspíš vůbec nevíte. Za větou “nedávám vám souhlas s nahráváním” je vždy jedna ze dvou možností; buď policajt neví, jaká je zákonná úprava pořizování nahrávky rozhovoru, který s autorem blogu vede ze své služební pozice, anebo to ví a spoléhá na to, že zákonnou úpravu neznáte vy. V každém případě vám to sděluje výhružně a z pozice síly. A to obecně velmi dobře funguje. Za několik sekund po naprosto nekompromisním zákazu přichází věta “vlastně můžete, to je vaše věc”. To je normální. Během jednání s úřady v agendě přestupků na úseku dopravy jsem už tolikrát slyšel, co všechno nesmím a co všechno musím, aby se to potom otočilo v pravý opak, že se nad tím nepozastavuji. Pokud máte v komunikaci s orgány státní moci low skill, poradím vám jedno pravidlo. Cokoliv vám od zítřka sdělí policajt nebo úředník považujte automaticky za lež. Chtějte doložit každé jejich tvrzení a jednání. Nejste odborník práva, zákony neznáte nazpaměť a ptejte se jich na základě čeho právě padl zákaz nebo příkaz.

Krásná je věta já jsem vás chtěl jenom slušně požádat jako občan občana. To už je klasika. Zavolá vám policajt, sdělí vám, že je kpt. Šmíd z kriminální policie Praha a chce po vás nějaké informace. Kdyby vám zavolal nějaký Šmíd z Prahy, že se chce kamarádit a tahat z vás IP adresy, asi byste se ho zeptali, co je mu do nich, nebo ho rovnou poslali někam, že? Ale vám napřed volá orgán činný v trestním řízení. Navíc vám potvrdí, že se každopádně jedná o úřední hovor. No a najednou, z ničeho nic, volá jenom občan. Paráda.

Jinak jsou myslím telefonáty ilustrativní a hlavně poučné samy o sobě. Větu …se nejedná o projev osobní povahy, ve smyslu ustanovení §12 Občanského zákoníku. drobně opravíme, neboť se nám Občanský zákoník stihl novelizovat. Přesunulo se nám to pod §84-90 NOZ, ale s paragráfky ještě počkejme.

Ještě se mi líbila jedna věc. Jak jsem podal vysvětlení aneb Rukověť odbojného občana. Doporučuji přečíst. Celé je to už dosti staršího data, nicméně shrnuje to perfektně fungování státní správy směrem k vám. Nelze, nemůžete, neexistuje a všechna tahle slova jsou postupně likvidována prostou slušností a znalostí legislativy. Pokud máte dojem, že tohle vy stejně nikdy nezvládnete, protože přece nejste žádnej právník, jste slušnej občan a tak s váma holt budou vyjebávat, potom vězte, že telefonní rozhovory i podání vysvětlení jsou dílem nějakého pana Tomáše Peciny, který vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK v Praze a živí se dle svých slov především překladatelstvím. Ze svého okolí znám hned několik lidí, kteří by se nenechali nachytat, stejně jako pan Pecina, aniž by byli absolventy nějakých seminářů o Římském právu na našich turbofakultách. Každý se musí za sebe rozhodnout, zda chce zůstat v pozici slabého bezbranného občana, který tahá za kratší konec provazu a nechá si srát na lebku, anebo se k tomu postaví čelem. Takže tu je nějaká nalejvárna ve věci pořizování AV záznamů při jednání s orgány státní moci.

 

Pořizování záznamů ve správním řízení

Správní řád neobsahuje úpravu pořizování zvukových nebo obrazových záznamů během ústního jednání. Účastník tedy může na základě obecné zásady, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, pořizovat pro vlastní potřeby zvukové a obrazové záznamy během ústního jednání ve správním řízení. Lze také použít argumentaci z rozhodovací praxe soudů, že se nejedná o projevy osobní povahy, neboť přinejmenším úřední osoby zde vystupují z titulu své veřejné funkce. K závěru, že natáčení ústního jednání je přípustné, dospěl i NSS např. ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2010 č. j. 5 As 37/2009-94. Argumentuje v něm – s odkazem na čl. 2 odst. 4 Ústavy, že ze skutečnosti, že správní řád výslovně právo nahrávat si jednání nezakotvuje, nelze dovozovat, že je zakázáno. Pro ochranu soukromých osob, které v ústním jednání nevystupují jako nositelé veřejné moci nebo v rámci svého povolání, platí, že jejich záznamy lze pořizovat pouze s jejich souhlasem.

 

Nahrávání příslušníků policie

Dle stanoviska odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra č. 35 lze pořizovat zvukové či obrazové záznamy příslušníků policie ČR ve službě. Dle něj: „Při provádění služebních úkonů policisté nevystupují jako soukromé fyzické osoby, tudíž pořízení audio a videozáznamu nebo fotografie jejich jednání a chování nemůže být posuzováno jako zásah do jejich osobnostních práv, např. práva na soukromí. Pořizování obrazových či zvukových záznamů při provádění služebních záznamů občany na místě veřejnosti přístupném není zákonem zakázáno.“ I zde se vychází z obecné zásady, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno. V žádném právním předpise není zakázáno pořizování obrazových nebo zvukových záznamů policistů ve službě. Příslušník Policie ČR ve službě vykonává působnost orgánu veřejné správy, policisté tedy při provádění služebních zákroků nevystupují jako soukromé osoby. Z tohoto důvodu se na policisty ve službě nebude vztahovat ochrana osobnosti dle ustanovení § 84 a násl. NOZ.

Předchozí dva odstavce jsem převzal z eps.cz.

Stanovisko veřejného ochránce práv

Tím uzavírám díl první, který je dělostřeleckou přípravou dílu druhého. V něm si řekneme to opravdu podstatné. Proč je dobré úředníky a policajty nahrávat a natáčet, kudy vůbec na to a jakým způsobem se bránit odmítnutí. Pokusím se tak vytvořit malý pododdíl FSM, kde to bude zpracováno v bodech. Tohle byly jen takové kecy okolo.

 

Díl II. Praxe

 

Na konci prvního dílu bylo pořizování audiovizuálních záznamů státního orgána “legislativně ukotveno”. Teď půjde o praktické postupy.

 

1. Proč chceme policajta nebo úředníka nahrávat

Ozbrojené síly a úřednictvo s námi nejčastěji vyhledává styk buzerační. Pokud se nedostáváte do kontaktu s výkonnými složkami státu profesně, týká se vás zřejmě nejčastěji přestupková agenda městských národních výborů (dopravní, stavební aj.) a pokec s Policií ČR nebo Městapem. Následující řádky se budou zabývat výhradně výše uvedeným; můžete si nahrávat samozřejmě i vyřizování nového pasu, ale za sebe k tomu neshledávám žádný důvod. Svá specifika má také pořizování AV záznamů na půdě soudu atd., ale tím se zabývat nebudeme.

Nahrávat policajta nebo úředníka chceme buď pro svou vlastní potřebu, případně jako důkazní materiál. Obecně platí, že běžný občan je v osobní komunikaci se státním orgánem v nevýhodě. Orgána to živí, už má něco za sebou a “umí v tom chodit”. Na druhé straně stojí většinou nervozita, minimální zkušenosti, značná neznalost příslušného práva a velice často nutkavá touha mít to co nejrychleji za sebou. Poslední zmiňovaný faktor způsobuje, že občan odkýve a podepíše raději úplně všechno, jen aby už bylo po všem. Vždyť doma se pak na ten protokol podívá, v klidu, u kafíčka a popřemýšlí…kurva, tohle jsem fakt podepsal? Ale nic takového tam nepadlo! Budu se bránit. Vždyť přece…já si to pamatuju jinak…

 

2. Pamatovat si něco jinak je na hovno. Od zítřka nahráváme.

Nahrávat orgána chceme, abychom doložili, že jeho jednání bylo v rozporu se zákonem. My na místě třeba vůbec netušíme, že se tak stalo, ale zkušený kolega, kterému záznam pustíme, tam toho třeba najde víc. Zastaví vás PČR, že vám naměřili nějakou rychlost. Vy to nechcete rozporovat, odmítnete to ale řešit na místě, s tím, že preferujete správní řízení. Najednou se začnou dít věci. “Ukažte nám povinnou výbavu”. Hodina čekání, během které si policajti povídají v autě, nebo zastavují jiná auta. Policajt chce pět tisíc kauci. “Nemáte peníze? Tak si vystupte z auta, dál nepojedete”. My nevíme, že policajti právě třikrát porušili zákon, ale ono to zas tolik nevadí, protože máme všechno na videu. Ono se to ještě bude hodit.

Jiný příběh: před nějakým časem jsem se účastnil ústního jednání správního řízení ve věci překročení rychlosti. Úředník si nazval dva svědky (dva policajty) a kladl jim důvtipné dotazy. Potom jsem se hodlal zeptat policajtů já, jestli byli na dotyčné místo umístěni proto, že se tam dá vybrat hodně peněz, neboť se jedná o rovný přehledný úsek s protisměrem odděleným svodidly a dle státních statistik je tam minimální nehodovost. Úředník mi oznámil, že tuto otázku mi položit svědkovi zakazuje. Měl jsem z toho skoro i radost, takže jsem poznamenal, ať ten zákaz zaprotokoluje a já jsem pro. Bylo mi řečeno, že to v protokolu nebude. I kdybych se na hlavu stavěl.

Nebyl jsem v zrovna záviděníhodné situaci, co říkáte?
Ale prd. Já jsem si to totiž nahrál.

 

3. Jak to budeme realizovat

Pořídíme si mobilní telefon vybavený kamerou a mikrofonem. Pokud s námi budou státní orgáni komunikovat telefonicky (většinou se tak neděje), nepořizujeme si Nokia Lumia s Windows Phone 8.X, protože takovýto zmrdisystém nahrávání hovorů záměrně neumožňuje (já to zjistil až pozdě).

a) stealth mode

Při jednání s úředníkem v interiéru nám postačí zvuk, obraz je v podstatě zbytečný. Zapneme nahrávání a odložíme telefon na stůl k propisce a papírům. Pokud to úředníkovi dojde, patrně dojde ke konfrontaci.

b) full screen mode

Při jednání s policajty jednoznačně doporučuji natáčet ke zvuku i video. Samotný zvukový záznam by byl špatně použitelný; musí být jasné kdo právě mluví, v jaké situaci, co se na místě děje.

 

4. Konfrontace

Ke konfrontaci dojde. Ještě předtím, než začnete pořizovat AV záznam státního orgána to musíte vědět a musíte být přípraven. Pokud půjde o rutinní kontrolu policejní hlídkou atp., nechte to být a orgána nedrážděte. Jakmile ale dojde k něčemu nestandardnímu, tahejte obušek z pytle ven. Určitě natáčejte, bude-li se s vámi cíleně něco řešit.

Field survival manual. Pokusím se nastínit nějaké situace, které by mohly nastat.

Okýnko městské policie, podání vysvětlení

– Co to tady máte? Vy mě nahráváte. Okamžitě to vypněte.
– Mám na to právo. Nic tím neporušuji.
– Podívejte se, tady nemáte co nahrávat. Tady to máte napsaný, ne? Já s tím nesouhlasím.
– Vy s tím souhlasit nemusíte. Není to zásah do vašich osobnostních práv. Nevystupujete jako soukromá osoba. Budu si to nahrávat.
– Neexistuje, já se s váma nebudu vůbec bavit.
– V pořádku. Mám důkaz o tom, že jsem se dostavil, prokázal totožnost, spolupracoval a o tom, že mi zakazujete něco, co zakázáno není. Pokud si sem vylepíte nápis “zákaz natáčení”, nemá to žádnou relevanci. Nejste soukromá firma a nemůžete si vymýšlet vlastní vnitřní předpisy.

Pochybení obecních nebo městských strážníků by se mělo řešit na obecním nebo mětském úřadě. V reálu ale nad městapem disciplinární dohled prakticky neexistuje. Proto se obecně snažíme minimalizovat kontakt s MP (např. přivoláním PČR).

Národní výbor, odbor přestupků v dopravě, ústní jednání SŘ

– Já nezahájím jednání, dokud budu mít podezdření, že mě nahráváte.
– Nahrávám vás a nahrávat budu. Můžete mi ukázat, kde je mi to zakázáno? Zakazuje mi to správní řád?
– Zakazuji vám to já.
– V tom případě prosím o schůzku s vedoucím vašeho odboru. Mám tady na vás jednu stížnost, hned za tepla.

Účastník může pořizovat pro vlastní potřeby zvukové a obrazové záznamy během ústního jednání ve správním řízení. K závěru, že natáčení ústního jednání je přípustné, dospěl i NSS např. ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2010 č. j. 5 As 37/2009-94.

Outdoor. Policie ČR.

Představte si situaci, kdy začnete pořizovat video skupinky policajtů. Za pár sekund u vás jeden z nich bude. Vyzkoušeno.

– Přestaňte mě natáčet, ano?
– Nepřestanu, neporušuji tím žádný zákon.
– Já vás tímto jménem zákona vyzývám, abyste to okamžitě vypnul.
– Kdybyste aspoň ty zákony znal, když se jimi tak zaklínáte.
– Dejte mi vaše doklady.
– Proč?
– Jste podobný celostátně hledané osobě.

Ano, toto se vám stane. Musíte s tím počítat. PČR jedná zásadně z pozice síly. Doklady hodinu neuvidíte a budete tam čekat jako trotl. S tím musíte počítat. Můžete podat na příslušníka stížnost na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ale vůbec nic od toho nečekejte. Čtvrt roku od incidentu, kdy do ležícího zraněného motorkáře přišel policajt, nakopl ho a začal mlátit do hlavy nemá GIBS žádný závěr, dotyčný hajzl stále pracuje u policie a vše se nechává vyšumět. Před rokem a půl si policajti z lidí udělali na D1 živý zátaras, výsledkem čehož byla velmi těžká zranění. GIBS rozhodl, že je to v pohodě.

Osmnáctisekundové video. “Jsi novinář nebo něco? No, tak to schovej”. Legrace je v tom, že dotyčný to opravdu schoval. Asi takovou koncentraci ozbrojenných složek nevydejchal. Slabé povahy mají rozklepaná kolena i face to face s jedním orgánem. Když jich tam stojí deset, nedá to každej.

Cvičte se. Pracujte na tom. Dle stanoviska odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra č. 35 lze pořizovat zvukové či obrazové záznamy příslušníků policie ČR ve službě. Dle něj: „Při provádění služebních úkonů policisté nevystupují jako soukromé fyzické osoby, tudíž pořízení audio a videozáznamu nebo fotografie jejich jednání a chování nemůže být posuzováno jako zásah do jejich osobnostních práv, např. práva na soukromí. Pořizování obrazových či zvukových záznamů při provádění služebních záznamů občany na místě veřejnosti přístupném není zákonem zakázáno.”

Pokud to s PČR chytne špatný směr, mějte v telefonu uložené číslo na GIBS – 974 839 734. Nahlaste všechny skutečnosti a požádejte tuto instituci o pomoc ve vaší situaci. GIBS stojí 180 milionů ročně z vašich daní a je tu od toho.

Závěrem: náhrávejte si veškerou svoji komunikaci s orgány státní moci. Je to pro vaše vlastní dobro. Může vám to usnadnit situaci, to když bude pořizování AV záznamu působit jako prevence nezákonného jednání (orgán si “dá pozor”), může vám to pěkně zhořknout (agresivita a mstivost ze strany orgána), ale ve většině případů vám to dobře poslouží.

 


12.11.2014 Smrtihlav

Smrtihlav