Tento první díl dopravně-přestupkového FSM se týká situace, že jste byl jako řidič zastaven hlídkou PČR a není vám zatím sdělováno žádné obvinění z přestupku. Policisté chtějí pouze zkontrolovat vaše doklady, provést orientační dechovou zkoušku alkoholu v dechu, prověřit povinnou výbavu vozidla případně další věci, a to pravděpodobně ve snaze usvědčit vás z nějakého protizákonného jednání a vybrat pokutu.
Kontrolní kontrola je tedy formální úkon a současně startovací rampa k podezření přestupku. Jako takovou se ji nevyplácí podceňovat.
Na co mají právo
1. Zastavení vozidla
Zastavení vozidla upravuje § 79 zákona č. 361/2000 Sb. Dozvíte se tam, že policista, vojenský policista, celník za účelem výkonu jeho pravomoci podle zákona a agent GIBS, který je oprávněn zastavovat vozidla, ten poslední dokonce bez uniformy. Oproti tomu strážník může zastavovat vozidla jen u přechodu pro chodce a pokud je řidič podezřelý z přestupku. Zákon dále stanoví, jak se zastavení provádí, tato praxe ale většinou není předmětem sporu.
Policie také může nařídit, kudy máte jet, a to jak lokálně (“objeďte to protisměrem”) nebo směrově (“jeďte přes Kladno”). Policie může udělit výjimku z místní úpravy (“zastavte v zákazu zastavení“) a tento příkaz je nadřazen dopravnímu značení i světelné signalizaci.
2. Předložení dokladů
Policistovi (příslušníku PČR) je řidič povinen předložit následující doklady:
a) řidičský průkaz,
b) osvědčení o registraci vozidla, zvané malý techničák
c) doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zelená karta)
d) doklad o zdravotní způsobilosti
Dále, v případě, že je řidič zproštěn nějaké povinnosti ze zdravotních důvodů, například z povinnosti používat pásy, musí předložit toto potvrzení.
Strážníkovi a celníkovi v uniformě je řidič povinen předložit pouze doklady podle bodů a) a b).
Dále viz § 6 odst. 8 a 11 zákona 361/2000 Sb.
Jak je to s občankou? Jak jste zaznamenali, z legislativy povinnost jejího předložení přímo neplyne. Nicméně policajti i strážníci si o ni mohou říci, pokud vás z něčeho podezřívají, tedy v podstatě kdykoli. Je to jedno. Stejně mají RZ vašeho auta a malý techničák, a pomocí toho zjistí údaje stejné kvality a rozsahu, jako jim poskytuje občanka.
3. Prohledávání vozidla
Upravuje § 42 zákona o policii. K prohlídce vozidla za účelem, které zákon stanoví, musí mít důvodné podezření, že se ve vozidle nacházejí například předměty z trestné činnosti, hledané osoby nebo zbraně a střelivo.
Nepřipadá tedy v úvahu, že by policista vstupoval do vozidla, aby zjistil jeho technický stav, manipuloval s jeho prvky a součástmi apod. V podstatě by se neměl vozidla ani dotknout. Pokud policista chce prohledávat vozidlo a nedovede udat zákonný důvod, anebo udává jiný důvod, pohrozíme mu stížností a zavoláme 158.
4. Povinná výbava a buzerace s lékárničkami
Podle § 36 odst. (4) zákona č. 56/2001 je policie oprávněna Policie České republiky (tedy nikoli strážník) kontrolovat technický stav vozidel. Podle § 47 odst. 2 pís. g) se tím rozumí i kontrola povinné výbavy (ačkoli tento odstavec je aplikován na technickou prohlídku jako takovou). K tomu je řidič povinen poskytnout součinnost. Samozřejmě je otázkou, jak intenzivní ta součinnost bude, můžete ji redukovat na minimální úroveň, kdy policistovi ukážete lékárničku, ale odmítnete s ní jakkoli manipulovat, protože pro účely kontroly lékárničky to stačilo a nezbytná míra byla naplněna.
Ohledně toho bych nasměroval vaši pozornost k judikátu Nejvyššího správního soudu zveřejněnému na stránkách NSS pod číslem 7 As 83/2010 – 64, kde je činnost policie při kontrole povinné výbavy automobilu velmi pěkně rozebrána, včetně možných dopadů na postavení policisty jako svědka ve správního řízení.
5. Orientační kontrola alkoholu v dechu
Tomuto specifickému tématu bude věnován samostatný díl FSM.
6. Technická kontrola
Podle zákonného oprávnění získaného v roce 2012 je policista oprávněn nařídit řidiči zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu, pokud zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než 8 kilometrů. V praxi se tato novinka téměř vůbec nepoužívá pro její aplikační složitost a potenciální finanční náročnost pro policii, protože v případě, že automobil nemá vážné závady, platí prohlídku ten, kdo jí nařídil.
Novelou č. 48/2016 získala Policie ČR oprávnění k zadržení osvědčení o registraci vozidla (§ 6b a § 6c ZPPK) při technické silniční kontrole nebo při objasňování dopravní nehody. K tomuto postupu zatím chybí prováděcí předpis. Předpokládáme, že pro tuto specifickou situaci vytvoříme nový díl FSM.
7. Požadování vysvětlení a další úkony
Policista je oprávněn požadovat od řidiče vysvětlení. Před podáním vysvětlení je povinen jej poučit o možnosti odmítnutí podání vysvětlení podle § 13 zákona o policii. V případě jakéhokoli úkonu je povinen jej předem poučit o právních následcích tohoto úkonu, pokud to povaha úkonu nevylučuje. Pravidla podání vysvětlení jsou dále vysvětlena ve FSM 3.
Nedoporučuji podávat policii jakákoli vysvětlení.
Zásady FSM pro kontrolní kontrolu
Ke „kontrolním kontrolám“ dochází:
Kontrolní kontroly nemají naprosto nic společného s bezpečností silničního provozu. Kontrolní kontrola se provádí z následujících důvodů:
a) aby se provedla, protože to někdo nařídil, například vyšší policejní nadřízený. Jde o to, aby přílušný policejní útvar mohl vykazovat příznivá čísla o počtu provedených kontrolních kontrol.
b) vykonstruovat na základě kontrolní kontroly obvinění z přestupku proti zákonu o silničním provozu
c) vykonstruovat nějaké jiné obvinění
1. Hlavní zásada: S policajtem se nebavíme.
Neexistuje důvod, pro který bychom měli s policistou o něčem komunikovat. Nejsme toho povinni a stejně nám to v ničem nepomůže. Neexistuje ani důvod, proč by měl policista komunikovat s námi.
Policista by se při běžné kontrole totiž neměl ptát vůbec na nic. Takový stav předpokládá zákon a to se dokonce říká při těch jejich školeních. Pokud má nějaké podezření, že se stal přestupek, tak buď dospěje k názoru, že se mu jeho policejní činností podařilo přestupek zcela prokázat, a to po objektivní, subjektivní i materiální stránce (hlavně to poslední jsem ještě nezažil) a pak jej má možnost vyřešit blokově (za splnění podmínek, které pro to zákon stanoví) anebo jej zadokumentuje k pozdějšímu předání do správního řízení.
Není tedy důvod, proč by měl policista zjišťovat něco od vás. Pokud tak činí, má to nějaký důvod. Možná se chce jen na něco zeptat, protože ho to obyčejně lidsky zajímá, ale stejně tak dobře to může použít k eskalaci obvinění, které proti vám následně vznese.
Pokud situace dojde do stádia, že je nevyhnutelné se policistovi nějak vyslovit, reagujeme pouze krátkým sdělením, jako „ano“, „ne“ a „to vám nebudu sdělovat“. Zde se hodí znovu připomenout, že policistovi nejsme povinni cokoli sdělovat, jinými slovy, odepřeme podat vysvětlení.
Otázky typu „Odkud jedete?“, „Kam jedete?“, „Proč tam jedete?“ apod. vypadají zcela nenápadně, ale i ty se mohou snadno obrátit proti vám. Navíc jsou to věci, do kterých policajtovi vůbec nic není. Proto na ně nereagujeme.
Nekomunikace s policistou může zahrnovat také neodpověď na pozdrav, neochotné a otrávené hledání dokladů, které může zabrat několik minut, otrávený výraz a naprostou neochotu k čemukoli. Cílem tohoto přístupu je otrávit policistu natolik, že toho nechá a půjde buzerovat někoho jiného. Nejedná se o jednostrannou neslušnost, jak někdy slýchám, ale o neslušnost oboustrannou. Rozhodně nepokládám za slušné, aby policisté otravovali ctihodné občany buzeračními kontrolami zbytečných věcí jako jsou lékárničky, namísto aby ctihodné občany chránili před těmi méně ctihodnými. V některých zemích jsou nahodilé kontroly vozidel policií nezákonné.
Minimální komunikace je klíčem k tomu, že vy budete ovládat výměnu informací mezi vámi a policajtem. Dokud od vás on něco potřebuje, máte ho pod kontrolou.
Minimální komunikaci s policistou aproboval i Nejvyšší správní soud v rozsudku 7 As 273/2014, kde doslova uvedl:
Lze se jistě pozastavit nad tím, proč stěžovatel, pokud nesouhlasil s tím, že spáchal přestupek, neuvedl tento svůj názor v příslušné části tiskopisu. Nicméně pouhou skutečnost, že stěžovatel zaujal komunikačně minimalistický postoj a k přestupku, z jehož spáchání byl podezřelý, se nevyjádřil, nelze bez dalšího chápat jako snahu vyhýbat se správnímu řízení, nýbrž de facto jako realizaci jeho práva na volbu libovolné procesní strategie v intencích ust. § 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ta může spočívat rovněž i v mlčení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, publ. pod č. 1856/2009 Sb. NSS).
U podobného výkladu NSS setrval i v rozsudku 9 As 150/2015 – 43.
Jak bylo řečeno, kontrolní kontrola je startovací rampa k podezření z přestupku a může dojít k tomu, že se v předem připraveném scénáři staneme obětí vlastní slušnosti a otevřenosti. Zcela běžně se stává, že policisté řidiči při jednání o nějakém domnělém přestupku klidně a zcela sebejistě sdělují matoucí informace. Vymýšlejí si zákony nebo části jejich znění, hrozí neexistujícími a právně nesmyslnými sankcemi za neexistující prohřešky. Možná vám sdělí, že mají dokonalé „důkazy“, „že si to vzájemně dosvědčí“ apod. Někdy hrají roli sympatie nebo antipatie, vaše vizáž (zejména špatně reagují na mikinu s kapucou a tetování), váš automobil, nějaké události z minulosti a především vnější vlivy.
Uvědomme si, že policista jedná s řidiči – potenciálními přestupci několikrát denně. Má praxi a ví, jak se dobrat k tomu, co potřebuje. Ví, jak se zachovat, když s ním někdo polemizuje s ním, poučuje ho nebo mu vyhrožuje. Policisté absolvují psychologická školení, kde jsou jim vtloukány do hlavy různé triky. Prozradím vám jeden z nich. Nemusíte vůbec zvyšovat hlas nebo dělat něco konfliktního, abyste od policisty uslyšel větu “Pane řidiči, uklidněte se”. Toto sdělení je skrytá provokace a rozhodně v něm nejde o váš klid. Je to metoda, jak člověka rychle vykolejit, protože to podlomí sebedůvěru oběti této hry – bože, já se neovládám, je to na mně vidět!
Všechny tyto záležitosti se vás přestanou týkat a odpadnou jako mávnutím kouzelného proutku, když se s nimi nebavíte. Minimalistická komunikace je postoj, na který se hledá těžko recept, nehledě na to, že je obtížný z psychologického hlediska.
Nebavit se s policisty metoda, jak být stále na té jisté straně.
Video “Proč nemluvit s policií – část I. , část II.”
2. Pokud policajt něco požaduje, vyhovíme mu pouze v mezích zákona.
Zejména se to týká dokladů a povinné výbavy. Policie je oprávněna ji kontrolovat, vy jste povinen poskytnout součinnost v nezbytné míře. Nikde není popsáno, jak rychle to máte dělat, zda se u toho máte tvářit nadšeně a orgán veřejné šikany si jistě pár minut počká. Je ostatně placen z našich daní.
Nejsme tedy povinni z vozidla nic demontovat, rozebírat nějaké hermeticky uzavřené obaly, protože to prostě neumíme. Neposkytujeme jiné doklady než ty v zákoně uvedené. Stejně tak při kontrole technického stavu, která může nově podle platné metodiky probíhat i „na silnici“ jako vizuální kontrola, neprovádíme žádné úkony nad ty, které nám zákon ukládá. Tedy například pomoc s hledáním identifikátorů vozidla.
A především, vše provádíme pomalu a klidně.
3. Neprokazujeme vlastní nevinu
Může dojít k obrácení presumpce neviny, kdy je řidič vmanévrován do situace, že musí obhajovat nějaké svoje jednání, protože policista tvrdí, že došlo k nějakému deliktu a chce k tomu slyšet nějaké stanovisko. Ve skutečnosti je toto jen prostředek, jak vás dostat tam, kde máte být. Z takové situace existuje východisko. Slušně policistovi sdělte následující:
4. Máme kameru nebo pořízujeme audiozáznam
Existuje dostatek prostředků, jak průběh policejní kontroly zaznamenat. Nedá se přitom spoléhat na záznam, který provádí někdy sama policie, protože tyto záznamy často z policejních spisů obvykle mizí, zejména pokud je na nich něco, co nepodporuje verzi sledovanou policisty.
Osobně doporučuji bez takového zařízení vůbec vyjíždět na silnici. Před jízdou zkontrolujte, zda je zařízení funkční, nabité a má dostatečnou kapacitu k ukládání dat. Sice se to může zdát jako paranoia, ale zákony schválnosti hovoří jasně.
Pomůže i mít po ruce tužku a papír. Pokud by „kontrolní kontrola“ začala mít nějaký extrémní průběh, bude se vám hodit na zaznamenání čísla odznaku policisty nebo policistů. Nespoléhejte na vaši paměť, ihned si číslo zapište, kromě uchování informací to má vliv i na chování policisty, protože ten odteď ví, že můžete činit kroky přímo proti němu.
Příklady z praxe
Pane řidiči, pil jste před jízdou alkohol?
Tato otázka je položena před zkouškou alkoholu v dechu s cílem zvýšit výtěžnost. Zde se spoléhá, že hloupý řidič začne blekotat něco ve smyslu „dal jsem si jedno pivečko po obědě“. Pak je proveden test a je naměřeno např. 0.20 promile. To samo o sobě nedokazuje naprosto nic. Ale ve spojením s předchozím vyjádřením to v pohodě stačí na pozdější odebrání řidičáku ve správním řízení a pokutu v řádu desítek tisíc, protože a) řidič se přiznal, že pil alkohol před jízdou b) alkohol v dechu byl zjištěn, sice v neprůkazné míře, ale zjištěn.
Správná reakce: Vůbec nereagovat. Pokud chtějí něco vědět, ať si to zjistí. Maji dostatek mocenských oprávnění.
Pane řidiči, vy jste jel sedmdesát, víte o tom … ?
Záznamy z radaru vůbec nejsou tak perfektní, jak se tvrdí. Zejména se to týká starších zařízení PolCam, Gesig nebo starších verzí přístrojů Ramer. Tato zařízení většinou potřebují nějaké podmínky k tomu, aby vůbec provedla měření, a často se stává, že policisté sice vědí, že jste jel rychle, ale nemají záznam, nebo alespoň nemají záznam takový, aby obstál u správního řízení. Tak si trochu pomohou. Pokud připustíte, že víte o tom, že jste možná spáchal nějaký přestupek, velmi tím usnadňujete protistraně dokazování, protože v úředním záznamu se následně objeví věta „řidič uváděl, že o porušení pravidel silničního provozu vědel“.
Jak bylo řečeno, na dotazy nereagujeme. I v tomto případě má policie dostatek prostředků, aby si potřebné důkazy obstarala sama a důkazní břemeno leží na policii.
Pane řidiči, víte, že vám nesvítí světlo?
Pokud vám na autě nesvítí nějaké světlo, vypadá to sice jako přestupek proti ustanovení o osvětlení vozidla, ale nemusí to tak být. Mohlo zhasnout v důsledku poruchy a vy o tom nevíte. Přestupek z toho dělá až zavinění. Pokud vyjedete autem bez funkčního světla, jedná se o úmyslné jednání. Pokud připustíte, že jste vozidlo před jízdou nekontrolovali, jedná se o přestupek zaviněný vědomou nedbalostí. Pokud jedete autem, které nemá funkční světlo a nevíte o tom, není dána žádná forma zavinění a tím pádem ani přestupek. Je jen na vás, jak to dopadne. Když prohlásíte, že o vadném světle víte, dostanete flastr. Když nebudete reagovat, nestane se nic.
Správná reakce: Nereagovat nebo „nevím“.
Pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?
Téměř klasika, totálně zbytečná věta a obvyklý icebreaker především starších policistů. Hned od počátku vás shodí pěkně do defenzívy a začnete přemýšlet, kde jste se dopustili jakého deliktu. Dokonce nějaký jejich interní kodex jim tohle stupidní vyptávání zakazuje, nicméně nevím o tom, že by za to kdy někoho potrestali.
Správná reakce: Zcela ignorovat.
Co k tomu dodat celkově?
Rád bych věřil tomu, že 9 policistů z 10 je slušných a nemají v danou chvíli a na daném místě zájem uvrtat mně nebo vás do nějakého problému, pouze chrání zákon, tak jak po nic chceme, jak jim za to platíme a jak to oni (ne)dělají. Rád bych tomu věřil, ačkoli si myslím, že 9 z 10 policistů takoví rozhodně nejsou, naopak, něco mnohem horšího. Ale věřme tomu, že to tak je a že 9 z 10 policistů je slušných. Jakou máte jistotu, když vás zastaví, že jste narazil na těch 9 hodných nebo jednoho zlého?
Policie v této zemi čítá přes 40.000 mužů, v evropském srovnání a v přepočtu na počet obyvatel má více policistů už jen Kypr a Malta, na kterých probíhá nebo nedávno probíhala občanská válka. Policie je nadána většími pravomocemi než za komunistů, patrně většími pravomocemi než gestapo, pokud takové srovnání historické okolnosti umožňují, a představuje významnou mocenskou složku v této zemi. Nevěřte těm povídačkám, že nemají na benzín, že je jich málo, že policisté hromadně odchrázejí. To není pravda a ani nikdy nebyla. Už nejméně pět let nás tímhle média krmí a pořád vidíte policejní auta jezdit, pořád máme 40 tisíc policajtů a nikde není vidět, že by se hromadili bývalí policisté, naopak. Nejinak je tomu se strážníky, kdy se k početní naddimenzovanosti a nadprůměrnému materiálnímu vybavení těchto obecních sborů přidává ještě ignoranství, pohrdání právem a praktiky lokálních mafií. Kdo si myslí, že nad nimi nějak vyzraje, nebo se jim švejkovsky vlísá do přízně, může narazit. Jediné, co na ně platí, je nespolupráce. A proto ještě jednou:
S policajtem se nebavíme!
