Tento díl FSM se zabývá záležitostí, kterou oplodnil český právní řád poslanec Huml spolu s právníky z ministerstva dopravy. Jedná se o zaslání “výzvy k úhradě stanovené částky”, tedy procesu zrychleného výběru peněz za dopravní přestupky. Okrajově se také dotkneme problematiky správního deliktu provozovatele vozidla, který s problematikou výzev úzce souvisí.
Výchozí situace je následující: Nepodnikající fyzická osoba obdrží “výzvu k úhradě stanovené částky”. Většina dotazů, které k tomuto tématu dostávám, je takových.
Co je to objektivní odpovědnost provozovatele vozidla
Čtenáři se často ptají, co je to ta objektivní odpovědnost, protože jim nejde do hlavy, jak je vůbec v právním státě možné, že je úřady stíhají provozovatele vozidla a to i v případě, kdy je nemohoucí, v nemocnici, ve vězení nebo na dlouhodobé služební cestě. Všechny tyto případy se staly. Objektivní odpovědnost je odpovědnost za následek. Například při výbuchu chemičky by nebylo vůbec realistické zkoumat, kdo zmáčkl to červené tlačítko, protože její provozovatel má ze zákona povinnost ji provozovat tak, aby nevybuchla. Zákon mu k tomu dává pravomoci, tedy například poroučet svým zaměstnancům a disciplinárně je trestat. Zákon mu také dává možnost se vyvinit v případě, že udělal všechno, co bylo možné spravedlivě požadovat, ale chemička přesto bouchla, protože na ni například spadla kosmická loď mimozemštanů. Jedná se tedy o princip, který je pro specifické situace součástí práva, a byl účelově naohýbán tak, aby se dal napasovat na provozovatele vozidla. I zde provozovatel ručí za následek (tedy porušení předpisů), ale oproti standardnímu použití tohoto institutu nemá žádnou pravomoc chování řidiče bezprostředně ovlivnit (kdyby to udělal, sám by dokonce jednal protizákonně) a má velmi omezené možnosti vyvinit, ale k tomu se ještě dostaneme.
Co výzva znamená
Jste tedy provozovatelem vozidla (uvedeným v TP) a vaše auto bylo někde zaznamenáno, že protiprávně parkuje nebo bylo zaznamenáno automatickým radarem. V důsledku zákonodárné iniciativy výše zmíněného odpadu společnosti úřady už nezajímá řidič a pachatel nezákonného jednání, ale provozovatel vozidla, po kterém se úřad prostřednictvím výzvy pokouší vymoci peníze. Tyto peníze nejsou sankce ve smyslu zákona, je to takové jako nevšimné nebo výpalné, které zaplatíte a dají vám na nějakou dobu pokoj. Také lze “určenou částku” chápat jako poplatek za využití ústavního práva nevypovídat, protože úřad a stát už nezajímá, kdo porušil zákon, zajímá ho jen, aby dostal z provozovatele peníze a používá k tomu zvláštní právní konstrukci, kterou je správní delikt fyzické osoby, zkráceně SprDel.
Zasílání výzev se obrovsky rozmohlo. Během dvou minulých pololetí jich stačil jen pražský magistrát rozeslat přes půl milionu. Z toho je jasně vidět, že “určená částka” nemá ve skutečnosti účel sankce za nějaké protispolečenské jednání, ale spíš dodatečné daně nebo silničního poplatku, protože kdyby půl milionu lidí v Praze jezdilo nebezpečně, dávno by se celá Praha pobila. Zjednodušeně se dá říct, že pro některé radnice už přestaly dopravní přestupky existovat a snaží se různé skutky právně naohýbat tak, aby se na ně dal napasovat SprDel. Úředníci a policisté už nemusejí vůbec k žádnému přestupku hledat viníka, jen kasírují prachy a starají se o další a další dopravní omezení, kde by se dalo vybírat, aby byznys kvetl. Kromě negativ, která jsou zjevná, to má i nějaká pozitiva. Například se tím zcela upozadil bodový systém, což asi nepotěší ty různé parazity, co z něho žijí (psychologové, poskytovatelé odpustkových kurzů).
Jaký je úřední postup při projednávání správního deliktu provozovatele
Celý proces stíhání provozovatele se dá pro účely výkladu a pro lepší pochopení rozdělit na tři fáze.
1. fáze: Poté, co je zdokumentováno protiprávní jednání splňující níže uvedené podmínky, správní orgán zašle “výzvu k úhradě určené částky” podle § 125h zákona O provozu na pozemních komunikacích (ZPPK). V tomto dílu FSM se budeme zabývat především touto první fází.
2. fáze: Pokud provozovatel na výzvu nereaguje, úřad by měl pokračovat šetřením přestupku, během které by se měl úřad pokoušet zjistit pachatele přestupku. Tato fáze je prováděná formálně, lépe řečeno vůbec, protože úřad se potřebuje hlavně snadno a rychle dostat se k vašim penězům a proto přejde do fáze třetí.
3. fáze: Stíhání provozovatele vozidla pro jiný správní delikt podle §§ 125f a 125g ZPPK.
Jak naložit s výzvou
Ignorování výzvy
může mít za následek, že se řízení s SprDelu dostane do další fáze. Jak jsme řekli, řízení o přestupku v druhé fázi bývá pouze formální, takže dalším krokem bude stíhání provozovatele pro správní delikt. To s sebou nese sice teoretickou hrozbu vyšší pokuty a nutnost hradit náklady řízení ve výši 1000 Kč, na druhé straně získáváte možnost použít všechny procesní instituty správního řádu. Můžete rozporovat důkazy, napadat procesní kroky úřadu a používat řádné a mimořádné opravné prostředky. Existuje možnost vedení společného řízení o více SprDelech současně. Ani v případě, že správní orgán řízení dotáhne do stádia pravomocného rozhodnutí, nejsou připsány body v systému bodového hodnocení řidičů.
Také je třeba vědět, že některé správní orgány kapacitně nestíhají projednat všechny případy, kdy provozovatel na výzvu nereaguje. Na výzvy reaguje pouze nějakých 60% řidičů. Například v Praze bylo v prvním pololetí roku 2014 rozesláno 247 tisíc výzev, z toho jich ve 134 tis. případech byla “určená částka” uhrazena a kapacita dopravně-správního odboru je asi 50 tis. řízení ročně.
Uposlechnutí výzvy a zaplacení určené částky
v zákonné lhůtě 15 dnů může být validní strategie v případě, že “určená částka”, tedy ten poplatek za využití ústavních práv, je dostatečně nízká. Kdo se však rozhodne na výzvu reagovat a platit, měl by několik věcí vědět.
a) ve stádiu výzvy, tedy v 1. fázi, není možné společné řízení o více deliktech současně. Provozovateli se tedy může stát, že jeden den dostane výzvu a zaplatí, a hned třeba za tři dny dostane výzvu další a bude ji muset opět zaplatit. V tom okamžiku by se mu už pravděpodobně začalo vyplácet jít do sporu a řešit je ve společném řízení. Dokonce jsou známy případy, že provozovatel dostal dvě výzvy za dva stejné delikty spáchané v časovém odstupu v řádu minut, což by se v přestupkovém řízení posuzovalo jako pokračující jednání. Zhruba v polovině roku 2014 jsem nabyl podezření, že odesílání výzev sleduje určitou strategii s cílem maximalizovat výnos. Výzvy notorickým platičům jsou některými úřady například odesílány s více než 15-denním odstupem, aby první výzva byla v okamžiku doručení druhé již zaplacena a “poplatník” náhodou nedostal nápad projednat je všechny najednou ve společném řízení.
b) dalším prvkem této výnosově-optimalizační strategie je, že jsou stále obesíláni ti stejní jedinci. Kdo jednou zaplatí, toho systém vyhodnotí jako bonitního poplatníka s dobrou platební morálkou a z fronty příchozích oznámení jsou pro další vydírání přednostně vybíráni tito hejlové. Naopak se zdá, že kdo neplatí nebo dělá vlny, toho nechávají na pokoji. Jen sem tam prohrábnou hromadu s neplatiči a nějaké obešlou, aby se neřeklo. Samozřejmě je to pouze domněnka, tohle nikdo oficiální cestou nepotvrdí, protože by to příliš zjevně ukazovalo podstatu systému. Systém se tak obrací k těm poslušným a bojácným občanům. co si naserou do kalhot při shlédnutí úředního lejstra s mnoha paragrafy, “blacklistuje” je a tahá z nich prachy.
c) pokud zaplatíte “určenou částku” a následně vyjdou najevo nějaké nové okolnosti, například zjistíte, že skutek neměl znaky přestupku, nebo se vůbec nestal, protože si ho policajti vymysleli, aby měli čárky, nebo že důkazy byly získány nezákonně, sama výzva byla protizákonná (typicky například zasílání výzvy při porušení zákona č. 13/1997 Sb. záborem veřejného prostranství), pak neexistuje žádný opravný prostředek, kterým byste mohli “určenou částku” vymoci zpět.
d) určená částka je stanovována zcela svévolně. I zde patrně již je nebo bude sledována určitá strategie, tedy notoričtí platiči budou dostávat slevu, aby si úřad podržel jejich přízeň v duchu Lafferovy křivky. Každopádně se ale přibližuje break-even situace, kdy bude spor vč. přidané hodnoty (naučím se, jak se chovat příště) levnější.
K zaplacení jsou proto vhodné výzvy, kdy se jedná o skutek v podstatě neobhajitelný (obhajobu není na věcné rovině na čem vystavět), je z vašeho pohledu nesporný, není předpoklad brzkého opakování a určená částka není vysoká.
Udání třetí osoby
Osobně nepokládám udání různých třetích stran za spolehlivý postup, který navíc někdy celou věc zkomplikuje. Uvádím jich několik pro informaci a pro váš vlastní právní průzkum bojem.
a) Udání osoby vzdálené, tedy takové, která existuje, ale není pro správní orgán dosažitelná. Toto je příjemná kratochvíle, protože úředníkům nezbyde než potahovat paní Ursulu Fick von Hinten z Rakouska, pana Saka Maidika z Filipín apod., ale praktický přínos je malý. Úřady se s tím nějak naučily pracovat a tak tuto strategii dále doporučuji používat jen pro pobavení, kdy stejně berete jako nevyhnutelné, že zaplatíte, a chcete si užít trochu srandy.
b) Udání osoby mrtvé. Postup spočívá v tom, že úřadu sdělíte totožnost řidiče, který zemřel. Úřady tváří v tvář nově vznikajícímu fenoménu premortálních pirátů osvojily novou strategii spočívající v poněkud hysterickém předvolávání pozůstalých. Proti postupům používaným gestapem (zatýkání příbuzných ještě za delikventova života) je to přece jen posun, je prostě poznat, že žijeme v právním státě. Doporučuji proto získávat adresy mrtvých řidičů ze smutečních oznámení vyvěšených na pohřebních službách nebo na hřbitovech, kde je většinou uvedeno, jaké pozůstalé nebožtík má a nač skonal. Kandidáti s početným příbuzenstvem a zesnulí po dlouhé těžké nemoci jsou méně vyhovující než osamělí jedinci, kteří sešli ze života tragicky, kteří jsou naopak ideální, protože úředník kromě jiného bude pociťovat radost a zadostiučinění, že na to pirátění pirát konečně dojel. Předvolaným vdovám a sirotkům silně doporučuji domáhat se náhrady nákladů podle § 79 odst. 4 správního řádu. Obdobnou strategií je také udávání osob, které mají poslaneckou imunitu nebo požívají výsad mezinárodního práva.
Někdy v létě r. 2015 vyvinuly úřady jakýsi záměr podávat na osoby, které udaly osobu mrtvou, trestní oznámení pro zásah do osobnostních práv pozůstalých. Nicméně se mi nedonesl jediný případ, kdy by tento záměr dotáhli do konce, asi proto, že je to pitomost století.
c) Kruhová obrana. Tento přístup se hodí pro menší věci znalé komunity, například zaměstnanecké kolektivy. Provozovatel označí v reakci na výzvu Řidiče 1, ten po předvolání označí Řidiče 2 atd., a nyní to začne trochu připomínat těhotenství. Je třeba počkat zhruba do 10. měsíce od spáchání soulože, pardon, deliktu, a pak se narodí pachatel, prostě se někdo přizná, že skutečně auto řídil. Většinou to bývá 2. nebo 3. článek. Ten se začne bránit standardními prostředky. Tak uplynou dva roky od spáchání a řízení je třeba zastavit. Současně ale nelze skutek znovu projednat jako SprDel, protože to zákon připouští tehdy, pokud skutek nebyl prokázán konkrétní osobě (§ 125f odst. 4 pís. b)), zatímco my tady máme zastavení řízení podle § 76 odst.1 pís. f) přestupkového zákona . Úřadu za této situace nezbývá nežli celou dobu hledat pachatele, protože nemůže svévolně a bez dalšího na hledání rezignovat – musel by nějak doložit, že dochází k zneužití práva, a doložit to nemá jak, protože všichni podezřelí jsou reální a spolupracují.
Samozřejmě také lze přání úřadu vyhovět a udat skutečného řidiče nebo dokonce sebe. Následkem bude přestupkové řízení s osobou, která byla udána, včetně rizika postihu body nebo zákazem činnosti.
Ignoroval jsem výzvu, co bude dál?
V ideálním případě se nestane nic a tím to skončí. Pro skutky spáchané po 7.11.2014 platí dvouletá lhůta, během které může úřad zahájit řízení.
V méně ideálním případě zahájí úřad řízení pro Sprdel s provozovatelem. Měl by pokračovat přestupkovým řízením a předvolat si provozovatele k podání vysvětlení, tedy zjišťovat, komu vozidlo svěřil. To někdy činí tak, že pošle písemnou výzvu k podání vysvětlení, kde požaduje písemné podání vysvětlení. Jednou z možných reakcí na tuto písemnou výzvu je namítnout její nezákonnost, protože takové podání vysvětlení nepředpokládá správní řád ani nelze zajistit srovnatelnou míru procesní jistoty (chybí například identifikace toho, kdo vysvětlení podává a není veden záznam o podání vysvětlení).
Druhá fáze nejspíš tedy proběhne nanejvýš formálně a úřad přístoupí rovnou k fázi třetí, jejímž prvním krokem bude příkaz. Na příkaz podáme odpor. Pouze naznačím pouze směry obrany, částečně z důvodu strategického zacházení s informacemi, protože je jasné, že tento díl FSM budou číst úředníci. Kromě obvyklých věcí, jako je rozporování důkazů nebo procesních postupů poukazuji ještě na následující východiska:
– pro trestání za správní delikt platí stejné zásady jako pro trestání za přestupek, správní orgán se tedy musí zabývat vším jako při přestupkovém řízení, kromě osoby pachatele a zavinění. Mimojiné se musí zabývat i materiální stránkou deliktu, což plyne z judikatury 1) u deliktů spáchaných po 7.11.2014 tak určuje přímo ZPPK (podle § 125e odst. 1 resp. odst. 5 po novele zákonem č. 240/2013 Sb. 2))
– existuje tzv. obecný liberační důvod uvedený v § 125e odst. 1 zákona. Přímo na znění zákona se lze odvolávat u deliktů spáchaných po 7.11.2014, ale lze jej použít i u jiných, protože plyne z právní teorie. Říká se tam, že právnická (ale vzhledem k znění § 125e odst. 5 i fyzická) osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Nyní tedy nezbývá než správní orgány a následně soudy (finální slovo bude mít patrně až ÚS) nutit zaujmout stanovisko k tomu, jaké úsilí je možno požadovat po provozovateli, aby zabránil řidiči (kterému zcela legálně a v souladu se zákonem půjčil auto) porušovat zákon 3).
– jiný přístup, který naznačil Doc. JUDr. Pavel Mates ve svém článku otištěném v časopisu Jurisprudence, je žaloba na ochranu proti nezákonnému postupu v případě, kdy se správní orgán pokouší pod hrozbou stíhání dostat z provozovatele identitu řidiče.
– zdrojem odvolacích důvodů bývá nepochopení výše popsaného postupu při stíhání provozovatele za SprDel samotnými úředníky. Lze tak například úspěšně napadnout postup, kdy správní orgán stíhá řidiče, jehož totožnost je známa, a když se jej z nějakého důvodu nedaří potrestat, ukončí řízení o přestupku, obrátí se k provozovateli a pošle mu výzvu k úhradě “určené částky” 4)
– novým a napadnutelným postupem správních orgánů je, že nenařizují ústní jednání podle § 49 spr.ř., protože se na základě nějakého školení domnívají, že nemusejí. Obviněný tak obdrží dokument, který se jmenuje Výzva k uplatnění práv účastníka řízení před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle ust. § 36 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb. Úředníci vám dále sdělí, že:
(…) vám správní orgán sděluje, že těchto práv účastníka řízení máte možnost využít do 10 dnů ode dne doručení této písemnosti. Seznámit se s podklady rozhodnutí je možné po předchozí telefonické domluvě (+420 481 366 xxx) v budově Městského úřadu Turnov, odbor dopravní, Skálova 72, kancelář číslo 666. Po uplynutí dané lhůty bude ve věci vydáno písemné rozhodnutí.
Pokud vám přijde nějaká taková šilenost, reagujte sdělením, že trváte na ústním jednání podle § 49 spr.ř. (vzor).
– dobrým východiskem pro obhajobu je také procesní chyba správního orgánu 1. stupně v případě, kdy formálně odbyde 2. fázi, totiž stíhání pro přestupek, například nepředvolá provozovatele vozidla k podání vysvětlení
– opakovaně se stalo, že správní orgán úmyslně „přiohnul“ realitu v tom smyslu, že vydávál za měření rychlosti automatickým prostředkem i měření, které bylo prokazatelně provedeno zařízením s lidskou obsluhou, tedy například radarem Ramer instalovaným ve vozidle nebo laserovým měřičem. V tom případě doporučujeme napadat nesplnění zákonných podmínek pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele. Viz Stanovisko MD k automatizovaným systémům, kde je rozebráno, co automatizovaným systémem je a není
Detailní obranou proti sprdelu včetně rozboru platné judikatury a dosavadních výsledků právního výzkumu se budeme zabývat ve zvláštím dílu FSM.
Nejasnosti na straně provozovatelů
Obecně panuje přesvědčení, že jako SprDel nelze stíhat ta porušení zákona, která nelze projednat uložením pokuty v blokovém řízení. Takový byl možná původní záměr zákonodárce (stíhat jako SprDel pouze nevýznamné přestupky), ale obecní lobby si takovou věc přirozeně nenechala ujít, protože vážná porušení zákona = mastné pokuty do obecní pokladny. V případě porušení zákona, které nelze projednat v blokovém řízení, není však pouze zasílána výzva (§ 125h odst. 1 pís. c)), ale postup podle § 125f lze aplikovat. Tedy i takové jednání lze postihovat jako SprDel.
Ohledně praxe státních a samosprávných orgánů při uplatňování SprDelu doporučuji starší článek na webu spolku Mobilita 2014.
V případě podání odporu platí lhůta podle správního řádu, tedy 8 dnů.
Diskuse je také o tom, jaká je promlčecí lhůta SprDelu. Pro delikty spáchané před 7.11.2014 je to podle právního názoru MDČR a nepodnikající fyzické osoby 1 rok 5), pro všechny ostatní případy 4 roky.
Obecně se dá říci, že existence výzev, SprDele a dalších těchto záležitostí velmi zamlžila podstatu přestupkového řízení a běžný občan většinou nechápe, co se to kolem něho děje. Domnívám se, že i toto byl účel.
1) např. rozsudek NSS č.j. 7 Afs 27/2008, 6 A 126/2002 a mnohé další, dál judikatura ESLP
2) novelizace předpisem č. 240/2013 proběhla skrytě a novelizační bod byl vsunut mezi úplně jinou problematiku. Jedná se o novelizační bod 12 předpisu, který právníci MDČR označili za legislativně technickou úpravu. Ve skutečnosti se jedná o podstatnou změnu.
3) Přitom se asi ukáže, že povinnost uložená provozovateli v § 10 odst. 3 ZPPK je nesplnitelná. Tvůrci novely, která zaváděla Sprdel, tedy Huml a právníci MD Dundr a Homfray veřejně konstatovali, že tato povinnost je v zákoně pouze formálně, aby existoval zákonný důvod vyměření kauce.
4) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 30A 38/2014-45
5) Metodika k usměrnění některých správních činností ORP … na webu MD.
