Rád bych odlehčil poněkud ponurou atmosféru tohoto webu, kde se to hemží paragrafy, rozsudky, pokutami a úřednickou arogancí, a vytvořil hezkou tradici speciálů, které nebudou na tak docela vážná témata. V minulém zimním speciálu jsme se soustředili na mediální téma ometání sněhu z vozidla, v tomto letním speciálu se ponoříme do povinnosti zavřít okénka při opuštění vozu.

Dnešní produkt okurkové sezóny nese titulek Řidiči hrozí pokuta kvůli otevřenému okénku. Shodou okolností byl publikován téhož dne, kdy na veřejnost unikl velice zábavný pokyn pražského velitele strážníků Stejskala, a nelze se ubránit dojmu, že obě zprávy, ačkoli se liší jak místně, tak skutkově, mají jeden společný jmenovatel – totiž snahu vybrat od občanů nějaké peníze stůj co stůj.

Článek pojednává o řidiči, který nechal u zaparkovaného auta otevřená okna a odešel venčit psa. Když občana vracejícího se k vozidlu kontaktovali strážníci a upozornili ho, že jde o přestupek, odvětil, že se ničeho špatného nedopustil a s vozidlem odjel. Strážníci věc oznámili správnímu orgánu.

Článek dále uvádí, že výklad, že řidič je povinen nejenom vozidlo zamknout, ale i zavřít všechna okna, přitom zastávají oslovení odborníci. „Samozřejmě že to lze za přestupek považovat. Je to podobné, jako by řidič nechal otevřené dveře a odešel pryč,“ řekl vedoucí oddělení správního řízení odboru dopravy ostravského magistrátu Svatopluk Kučera.

Uděláme Novinkám a jimi osloveným odborníkům laskavost a trochu se jim na to mrknem.

Povinnost zajistit vozidlo proti neoprávněnému užití je v zákobně přítomna, a to sice v § 26 odst. 2 ZPPK, který doslova říká

Řidič, který se hodlá vzdálit od vozidla tak, že nemůže v případě potřeby okamžitě zasáhnout, musí učinit taková opatření, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nemohla je neoprávněně užít jiná osoba. Je-li vozidlo povinně vybaveno zařízením proti neoprávněnému použití musí je řidič užít (…).

Pokud si lámete hlavu, co všechno může být v dnešní době „zařízením proti neoprávněnému užití“, tak i na to moderní legislativa pamatuje, a to sice v § 60 zákona č. 56/2001 Sb.. Pro osobní auto je to jednak dveřní zámek a pak tajemné zařízení popsané tamtéž jako „dostatečně účinným zajišťovacím zařízením konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich neoprávněnému použití“. Zákon se zde odkazuje na směrnici EHK č. 18. V té se vrtat nebudem, podstatné je, že všechna homologovaná vozidla musejí EHK č. 18 splňovat.

Zkusme se zamyslet nad tím, jak by měl postupovat řidič vozidla v defenzívě. Je sice nanejvýš smutné a všeříkající, že se řidič musí právně bránit vůči českému státu v tak banální situaci a myslím si, že pokud má správní orgán jen zbytky rozumu, neměl by řízení vůbec zahájit. Ale pro naše účely budeme předpokládat obvyklou situaci, tedy že správní orgán zbytky rozumu nemá. Jinými slovy, když dělat pakárnu, tak oběma stranám.

Předně se bude muset správní orgán nějak vypořádat s tím, kdo byl řidič vozidla. Jak uvedeno, výše uvedená povinnost dopadá na řidiče, který se od vozidla hodlá vzdálit, a nikoli na občana, který se k vozidlu vrací odněkud ze vzdáleného okolí. To nemusí být ta samá osoba. Správní orgán tedy bude muset v rámci úkonů před řízením určit, komu vůbec vznikla povinnost vozidlo zabezpečit. K tomu by přicházelo v úvahu podání vysvětlení od provozovatele vozidla nebo od osoby, která přišla s vozidlem odjet.

Dále bude muset správní orgán pokročit s objektivní stránkou skutku. Tedy zda podezřelý, kterého označí na základě podání vysvětlení podle předchozího odstavce, skutečně neučinil opatření, aby vozidlo nemohla neoprávněně užít jiná osoba. Do zákona se tato povinnost dostala někdy v 70. letech minulého století, ale v dnešní době mají taková opatření mnoho podob.

Jelikož zákon nevyžaduje, aby řidič učinil všechna myslitelná opatření, je v podstatě na něm, jaká opatření za dané situace zvolí, až na jednu výjimku. Zákon vyžaduje, aby tato opatření byla taková, že zabrání neoprávněnému užití vozidla. Tou výjimkou je, že zákon řidiči ukládá explicitně pouze jedinou povinnost, tedy použít zařízení podle EHK č. 18, což je spínací skříňka zapalování.

Jako příklad – dikci zákona tedy zcela vyhoví, pokud řidič nechá otevřené okno, dveře a víko od kufru, a na zadní sedadla ubytuje krokodýla. Samozřejmě musí ještě navíc použít zařízení podle EHK č. 18. Takové vozidlo jistě nikdo protiprávně neužije.

V článku je řidiči podsouváno opomenutí, tedy že vozidlo vůbec nezabezpečil, ačkoli mohl, ale při bližším pohledu tomu tak není. Na základě předpokládaného stavu techniky a popisu události se lze domnívat, že řidič učinil celou řadu opatření, aby vozidlo vozidlo nemohla neoprávněně užít cizí osoba. Nepochybně použil elektronický imobilizér, který je součástí vozidla a v podobě čipu v klíči nebo startovací kartě, kterou má při sobě pouze řidič a nikomu jinému zařízení nedovolí s vozidlem jet. Dále nepochybně došlo na zámek řízení, který se aktivuje samočinně, když řidič opustí vozidlo a deaktivuje po zasunutí klíče, který má opět při sobě jen řidič. Lze si představit ještě mnohá další opatření, která učinil, například aktivoval alarm, který vozidlo mělo. Není vůbec nereálné, že bude nutné provést znalecký posudek, který určí, jaké prostředky ve smyslu § 60 zákona č. 56/2001 vozidlo na palubě má a jak účinné jsou, protože správní orgán je orgánem veřejné správy a nemá expertní znalosti v oboru zabezpečení vozidel, takže přibrat znalce bude nevyhnutelné.

Že řidič nezavřel okno, se v takovém kontextu jeví jako zcela druhotné. Ostatně jsou vozidla, která nemají žádná okna v bočních dveřích nebo dokonce žádné boční dveře, a ty by podle představ úředníků museli jejich majitelé pravděpodobně při opuštění vylít betonem. Těžko říci, o jakou argumentaci se opírá právní názor v článku citovaného úředníka, ale paušálně mu nelze dát za pravdu.

Celkem vzato tedy nelze z toho, že řidič ponechal boční okno otevřené, bez dalšího dovozovat, že vozidlo nezabezpečil podle zákona. Důkazní břemeno nese správní orgán, ten bude muset ve svém vysvětlení dostatečně přesvědčivě vysvětlit, proč si myslí, že byl porušen zákon a vypořádat eventuální námitky uvedené výše.

Pokud správní orgán uspěje a skutečně se mu podaří dobrat k závěru, že řidič vozidlo nezabezpečil podle zákona, bude nutné se vypořádat ještě s pojmem zavinění. Pravděpodobně se nejednalo o úmysl, leda že by v řízení vyšlo najevo něco jiného, ale o nedbalost. Nedbalost nevědomou lze vyloučit, protože jak vyplývá z vyjádření řidiče samotného, o staženém okně věděl. Zbývá tedy nedbalost vědomá, kdy řidič sice věděl, že nezavřel okénko a nezabezpečil tak vozidlo před neoprávněným užitím, ale bez přiměřených důvodů se domníval, že neohrozí zákonem chráněný zájem. A právě absence přiměřených důvodů se zde bude dokazovat poměrně těžko, neboť řidič vozidlo odstavil na veřejném a frekventovaném místě, například pod dohledem kamer, s častým výskytem horlivých strážníků (jak se nakonec ukázalo i prakticky) a možná dokonce pověřil nějaké osoby, aby mu na auto dohlédly. Pak se také může v řízení ukázat, že řidič okénko sice zavřel, ale v důsledku nějaké technické závady samo sjelo dolů v době, kdy řidič nebyl přítomen, a toto bude nutné v řízení také dokázat nebo vyloučit.

Ani ohledně zavinění to správní orgán nebude mít snadné, dá se říci, že už někde zde jsou jeho šance poblíž bodu mrazu.

A když jsme u toho, zákonem chráněný zájem. Rovněž zajímavé budou úvahy správního orgánu na téma materiální stránky přestupku, protože poškozeným mohl být v tomto případě pouze řidič sám.

Tolik tedy k tématu nezavřeného okénka. Samozřejmě se nedomnívám, že by to došlo až tak daleko a řidič nakonec psal dvacetistránkové odvolání, spíš ukazuji, v čem všem lze správní orgán vyvláčet v procesu dokazování a jak namáhavá práce může být, z občana vydolovat patnáct stovek.

Bez zajímavosti nejsou ani další skutečnosti, které jsou v článku uvedeny a kterých si asi nikdo nepovšiml, ačkoli jsou mnohem zajímavější než článek sám. Mluvčí opavského městapa uvedla:

Při kontrole strážníci zjistili, že na levé straně u řidiče je okno stažené úplně. Telefonní spojení na majitele hlídka získala lustrací přes obvodní oddělení Policie ČR Opava. Ten byl kontaktován a upozorněn na to, že má nezajištěný automobil,“

Jinými slovy, Policie ČR se nějakým způsobem dostala k telefonnímu číslu majitele vozidla. Vzniká otázka, kde ho PČR vzala, za jakým účelem ho získala a proč tento údaj dále uchovávala ve svých databázích a použila nakonec za úplně jiným účelem, než jí ho majitel vozidla poskytl. Také je podezřelé, na jakém zákonném základě tento osobní údaj PČR poskytla městské policii. Viděl bych to na stížnost. Mějte to na paměti, až z vás budou někde fízlové dolovat telefonní číslo. Pro Policii ČR prostě telefon nemáme, vůbec žádný, ani ten s drátama, komunikujeme pouze přes mailovou adresu sakmajdyk@seznam.cz.

Dále mluvčí řekla:

Tvrdil, že je to jeho věc, ničeho se nedopustil a nehodlá nic řešit. Poté sedl za volant a z místa drze odjel. Kdyby to neudělal, téměř jistě by se událost vyřešila napomenutím,“

Otázka je, co tím vůbec paní mluvčí chtěla vyjádřit. Jelikož řidič nebyl omezen na svobodě, mohl nasednout a odjet kdykoli jako kterýkoli jiný svobodný občan. Není na tom nic drzého, drzé je naopak od příslušníků městské policie Opava, že jej otravovali jejich nesmyslnými obviněními i za situace, kdy bylo zjevné, že řidič s obviněním nesouhlasí a žádné peníze od něj nevyberou. Navíc, co jiného strážnici očekávali. Pokud jim řidič sdělil, že s nimi nehodlá nic řešit, nelze ani očekávat, že by byl svolný k napomenutí (v terminologii nového přestupkového zákona, přijmout správní trest napomenutí příkazem na místě), takže se domáhali něčeho, k čemu nebyly splněny zákonné podmínky.

 

Zajímavé je se na to podívat i z pohledu řidiče. Pravděpodobně by pro něj bylo lepší, kdyby mu zloději vykradli auto, než kdyby mu začali věnovat pozornost obecní budižkničemové. Sice by musel strpět škodu, ale nemusel by nikam chodit podávat vysvětlení, k ústnímu jednání, shánět si právní pomoc a v případě neúspěchu platit pokutu a náklady řízení.