Sezónní speciál 2025: Zasněžená registrační značka

Vážení čtenáři, příznivci a členové, schválně, co byste mysleli? Je možné, aby dostal řidič pokutu a zákaz činnosti za to, že má v zimě přední tabulku poznávací značku od sněhu, a řidič se následně musel hájit ve správním řízení, u krajského soudu a nakonec u Nejvyššího správního soudu, aby nakonec po 4 letech vyhrál?

Řeknete asi že ne, to přece není možné, žijeme v právním státě, po řidičích nelze požadovat, aby v zimních podmínkách třeba každý kilometr zastavoval a kontroloval, zda nemá zasněženou tabulku registrační značky a spoustu dalších takových věcí.

Omyl.

Zapomeňte. Zejména na ten právní stát.

Městský úřad Uherské Hradiště, Odbor dopravních a správních agend (dále „správní orgán I. stupně“) vydal dne 27. 6. 2018 rozhodnutí, kterým shledal pana M. R. vinným dvěma přestupky. Jedním z nich bylo překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 21 km/h a nebudeme se mu dále věnovat, a dále měl na vozidle přední tabulku registrační značky zakrytou sněhovou krustou tak, že byla znemožněna její čitelnost, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu s odkazem na § 32 odst. 2 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, a tím se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o silničním provozu, neboť v provozu na pozemních komunikacích řídil vozidlo, jehož tabulka registrační značky byla upravena tak, že byla nečitelná. Za uvedené přestupky uložil správní orgán I. stupně panu M. R. pokutu ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců.

Krajský úřad Jihomoravského kraje, ke kterému se pan M. R. odvolal, výrok o vině v části týkající se „zakryté“ tabulky s registrační značkou změnil tak, že žalobce přestupek spáchal z nedbalosti; ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

Od tohoto momentu bylo tedy rozhodnutí správního orgánu I. stupně pravomocné a pan M. R. měl zakázáno řídit. Také by se to dalo charakterizovat heslem „zákaz řízení za počasí“.


Řidič napadl rozhodnutí správního orgánu II. stupně žalobou a stalo se něco neuvěřitelného, tedy alespoň pro podmínky panující na jižní Moravě. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, čj. 32 A 50/2019-43, žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí krajského úřadu zrušil.

Řidičova správní žaloba se opírala o následující argumentaci: Řidič vozidlo před jízdou zkontroloval. Než byl zastaven policisty v obci Buchlovice, zastavil naposledy o dvě hodiny dříve na benzinové čerpací stanici v obci Všechlapy, což mohl doložit. Žalobce pokládal za absurdní, aby v zimním období na řidiče dopadala povinnost každou hodinu kontrolovat čitelnost tabulky registrační značky. Dvouhodinovou jízdu bez kontroly vozidla nelze považovat za nepřiměřenou. Požadavek na opakovanou kontrolu tabulky registrační značky se zcela vymyká reáliím života. Z důvodu absence zavinění tak nemohlo ke spáchání přestupku dojít.

Žalovaný krajský úřad oproti tomu argumentoval, že je podstatné, že tabulka registrační značky byla pokryta masivní souvislou sněhovou krustou. Takovému masivnímu zakrytí tabulky registrační značky musely předcházet meteorologické podmínky, které jednoznačně nasvědčovaly možnému zakrytí tabulky registrační značky a žalobci tak tato skutečnost musela být známa. Dále se jihomoravský represivní aparát vydal na cestu spekulací. Také podle názoru správního orgánu musel řidič během své jízdy musel potkat v protisměru vozidla, která měla také zanesenou tabulku registrační značky, a z toho měl dovodit, že by se to mohlo přihodit i jemu.

Krajský soud dal řidiči za pravdu.

Podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2. zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupu tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost.

Podle § 13 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), je fyzická osoba pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku. Podle § 15 odst. 1 zákona o přestupcích se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Zákon o přestupcích rozlišuje dvě kategorie zavinění z nedbalosti:

  • nedbalost vědomou podle § 15 odst. 3 písm. a), jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí
  • nedbalost nevědomou podle § 15 odst. 3 písm. b), jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Kritériem pro posouzení toho, zda jde o nedbalost nebo o jednání nezaviněné, je zachování potřebné míry opatrnosti. Klíčové pro posouzení existence nedbalostního zavinění tedy je, zda žalobce mohl při zachování rozumné míry opatrnosti předpokládat, že vlivem povětrnostních podmínek došlo v průběhu jízdy ke zhoršení čitelnosti značky.

Předně, zimní podmínky jsou v zimním období relativně obvyklým jevem. Samotné sněžení, teploty kolem 0 °C a mokrá či zasněžená vozovka nemohou bez přistoupení dalších důležitých okolností vést k povinnosti řidiče během jízdy pravidelně zastavovat vozidlo a kontrolovat stav registračních značek. Okolnosti, které mohou založit důvodnou pochybnost o čitelnosti tabulky registrační značky, nemohou spočívat v existenci povětrnostních podmínek, které jsou v daném období roku běžné a zpravidla při nich ke vzniku nežádoucího následku v podobě znečitelnění registrační značky nedochází.

Ty jiné důležité okolnosti mohly podle soudu spočívat např. v tom, pokud by řidič projel sněhovou vánicí nebo neošetřovanou zasněženou či bahnitou cestou.

Dle krajského soudu za daných skutkových okolností proto nelze konstruovat povinnost žalobce (ale de facto povinnost každého účastníka silničního provozu) při jednorázové cestě v zimním období za sněžení, deště či vozovky, která není suchá, v pravidelných intervalech vozidlo zastavovat a kontrolovat stav registrační značky. Správní orgán tak dle krajského soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí neprokázal subjektivní stránku přestupku, tj. zavinění žalobce alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Krajský soud proto shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou, neboť otázka odpovědnosti žalobce za uvedený přestupek byla správními orgány posouzena nezákonně.

Pozornosti soudu neunikla ani klamná taktika správního orgánu, který sice postavil najisto v rozhodnutí skutkový stav (tzn. řidič věděl, že tabulka registrační značky může být pokryta sněhem, ale nic proti tomu nedělal), ale současně pod čarou podouval, že ji sněhem zalepil úmyslně. Opíraly se přitom o pochybné argumenty, jako že oprávněná úřední osoba, ač zvyklá na horské prostředí, se s takto masivně zakrytou značkou za celý svůj život nesetkala. Takový postup označil soud za „výrazně nevhodný“.


Co se ale dál nestalo. Krajský úřad napadl rozsudek Krajského soudu kasační stížností. Těžko říci, co bylo motivací k takovému kroku, zda šlo o to, způsobovat odbojnému řidiči problémy a náklady, nebo zda byli zarmouceni popřením dosavadní praxe, kdy jihomoravský krajský soud šel správním orgánům v dopravních trestně správních věcech na ruku.

Krajský úřad přitom namítal, že ve správním řízení prokázal zavinění žalobce při porušení zákona přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti. Žalobce sice nevěděl, že má registrační značku tak zašpiněnou, že je znemožněna její čitelnost, ale vzhledem k panujícím povětrnostním podmínkám, právě proto, že byly pro danou roční dobu obvyklé, mohl předpokládat, že k zašpinění registrační značky dojde do takové míry, že nebude čitelná za nesnížené viditelnosti. Žalobce přitom projížděl úsekem, na němž se vyskytovaly smíšené srážky, v pracovní den, kdy lze očekávat na dálnici D1 koncentraci kamionů, od jejichž kol odlétává zašpiněný sníh a voda. Žalobce navíc musel i u projíždějících vozidel v protisměru vidět, že mají znečištěnou registrační značku, pokud tvrdil, že na Vysočině padal mokrý sníh.

Dne 29. 11. 2022 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek sp. zn./č. j.: 2 As 187/2021-20 obsahující následující právní větu:

Ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je nutno vykládat s ohledem na jeho smysl a účel tak, aby přehnaně přísný požadavek na pečlivost při péči o čistotu registrační značky nevedl k nepřiměřenému zpomalení dopravy častým přerušováním jízdy a snížení jízdního komfortu řidičů v podmínkách, v nichž není rozumné často vystupovat z auta. Za špatných povětrnostních podmínek postačí, pokud řidič značku zkontroluje a případně očistí v situacích, kdy to může učinit bez nedůvodné ztráty komfortu, například při tankování paliva nebo jiné podobné zastávce vyvolané okolnostmi.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud se víceméně ztotožnil s argumentací Krajského soudu. Jako bonus nenechal na správních orgánech nit suchou, kdy například uvedl:

„Argumentace kruhem spočívá v tom, že stěžovatel (=krajský úřad, pozn. autora) v podstatě tvrdí, že je zjevné, že panovaly podmínky, v nichž žalobce mohl předpokládat, že dojde ke snížení čitelnosti registrační značky, neboť došlo ke snížení čitelnosti registrační značky. Stěžovatel uvádí, že „je obecně známou skutečností, že od kol vozidel odletuje špinavý sníh a voda, kdy vzdálenost se zvyšuje s rostoucí rychlostí vozidel, takže roste pravděpodobnost, že odstřik dopadne na vozidlo jedoucí za nimi. Že tomu tak bylo i v projednávaném případě, je evidentní z černých usazenin nejen na tabulce registrační značky, ale i na masce vozidla.“ Takovou argumentaci, podle které je zjevné, že šlo předpokládat, že k něčemu dojde, protože k tomu došlo, nelze akceptovat. Z toho, že k něčemu došlo, lze toliko vyjít při zkoumání, zda okolnosti, za nichž k tomu došlo, jsou takové, že ten, kdo měl povinnost nežádoucímu následku bránit, mohl a měl rozpoznat, že k tomu dojít může, a že – a to především – po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby nastání nežádoucího následku nedopustil. To, jak obezřetně a agilně a s jakou mírou „předběžné opatrnosti“ si má řidič počínat v situacích podobných té, v níž se ocitl žalobce, má být přitom posuzováno s ohledem na podmínky běžného lidského života. Musí být tedy mj. uváženo, zda je vskutku přiměřené v zimních podmínkách po řidičích požadovat časté kontroly, zda nemají znečištěné registrační značky.“

Ke spekulacím krajského úřadu, že řidič za daných povětrnostních podmínek mohl předpokládat, že mu sníh odletující od kamionů znečistí tabulku registrační značky, soud uvedl, že se jedná toliko o spekulací vycházející z představ o obvyklém běhu věcí při zimním provozu na dálnicích a silnicích. Pokud by správní orgán chtěl těmito úvahami podepřít svůj závěr o zavinění přestupku, bylo by k tomu třeba konkrétnějších informací o povětrnostních podmínkách na rozhodných pozemních komunikacích v daný den, z nichž by plynulo, jaký charakter znečištění mohla okolní vozidla „produkovat“ a jak intenzivně.


Většina rozumných jedinců je asi toho názoru, že po řidiči nelze za běžných podmínek požadovat, aby pravidelně přerušoval jízdu a kontroloval, zda registrační značka jeho vozidla zůstala čitelná. Nicméně to nebyl názor úředníků na Městském úřadě Hodonín a na Krajském úřadě Jihomoravského kraje. Bylo by zajímavé vědět, jak oni sami postupují v jejich soukromých neúředních životech, kdy se pouze dopravují jejich vozidly a nemusí plnit obecní pokladnu. Jak často oni sami přerušují jízdu za účelem kontroly čitelnosti registrační značky ze vzdálenosti nejméně 40 m. Předpokládám, že se tak děje hodně často, třeba každý jeden kilometr.

Po více než 4 letech od vydání prvostupňového rozhodnutí se tedy řidič dobral spravedlnosti. Protože jsou správní žaloba i kasační stížnost mimořádnými opravnými prostředky, musel řidič vykonat trest zákazu řízení i zaplatit pokutu. Výrokem NSS se řidiči otevřela cesta k náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím správního orgánu, ale není nám známo, zda, jak a s jakým výsledkem této možnosti využil.

Pokud by se vám, našim čtenářům, tedy přihodilo, že se vás policie bude snažit pokutovat za zasněženou nebo zablácenou registrační značku, k ničemu se na místě nevyjadřujte a použijte ve správním řízení shora popsanou argumentaci. Především nedejte na věcně nesprávné články policejně motivovaných novinářů na totéž téma, například zde. S autorem se lze shodnout pouze v jedné věci, a to že zákon hovoří jasně. Bez zavinění není přestupek.


Pár poznámek na okraj celé věci.

Stejnému tématu byl věnován na roaD-FENSovi již jeden sezónní speciál, a to v roce 2018. Jsme rádi, že se náš právní názor výše uvedenými soudními rozhodnutími potvrdil.

Rozsudek není přelomový. Je aplikací známého rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2016, čj. 6 As 65/2016-31, podle něhož „[i] když je předmětná skutková podstata přestupku (řízení vozidla, na němž není umístěna tabulka státní poznávací značky, resp. ‚registrační značka‘) koncipována jako nedbalostní, z povahy věci je zřejmé, že vědomě kontrolovat přítomnost registračních značek na vozidle bude řidič zpravidla jen tehdy, pokud se vyskytne nějaká okolnost, která může založit důvodnou pochybnost, zda daná značka nebyla odmontována nebo neupadla“.

Čtenáři, který si kontroloval čísla jednací v Infosoudu, pravděpodobně neušlo, že ve věci došlo ještě j jednomu soudnímu řízení. To bylo spojené s druhým z přestupků řidiče pana M. R., který jsme na začátku zmínili, tedy překročením nejvyšší dovolené rychlosti. Zde se vedl spor o to, zda zrušením prvostupňového rozhodnutí zahrnujícího oba přestupky vznikla překážka věci rozhodnuté. To ale není předmětem našeho zimního speciálu.

Jižní Morava se vyznačuje nezvyklou mírou shody mezi správními orgány a krajským soudem. Druhostupňové správní orgány potvrzují jako na běžícím pásu, co první stupeň vyplodí a krajský soud potvrzuje jako na běžícím pásu, co krajský úřad posvětil. Tato synergie se projevuje od dob hejtmana Haška a časem se na ní mění jen málo, pokud vůbec. Ti ze čtenářů, kteří měli co do činění s touto osou zla si jistě kladli otázku, jak absurdní musí rozhodnutí být, aby ho Krajský úřad Jihomoravského kraje potvrdil a soud ho následně zrušil. Přesně takto absurdní musí být. Zákaz řízení za počasí.

Řidič pan M.R. byl zastupován advokátem Mgr. Václavem Voříškem. Ten vešel ve známost tím, že pracoval nebo ještě pracuje pro tzv. přestupkové pojišťovny. To občas vede k tomu, že na něj klienti, ale i soudy pohlížejí skrz prsty. Mgr. Voříšek nám není neznámý, pro své klienty odvádí dobrou práci a jak můžeme z výše uvedených rozsudků shledat, učinil tak i v tomto případě.


17.01.2025

Petr Jaroš

méstopředseda Mobilita 2014 z.s.