Bez povšimnutí médií došlo k 1.10.2018 k významné změně legislativy, která upravuje vracení zadržených řidičských průkazů. Jedná se o změnu pro řidiče příznivou.
K 1.10.2018 proběhla nenápadná novelizace některých zákonů, které mají určitý dopad na řidiče, protože nabyl platnost zákon č. 193/2018 Sb., kterým se novelizuje několik zákonů, mezi nimi také zákon č. 361/2000 Sb. a jeho § 118c.
Touto novelou se zavedl mj. jiný způsob vytváření tzv. záchranářské uličky nebo se nově upravuje tzv. technický silniční kontrola. Významnou změnu přináší tato novela, spíše jedna z dalších nesystémových záplat, do oblasti institutu zadržení řidičského průkazu.
Nově je správní orgán povinen řidiči vrátit zadržený řidičský průkaz nejen v případě, že nerozhodne o zadržení řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu (lhůta 5 dnů pro zahájení řízení o zadržení ŘP, která je lhůtou propadnou), nebo pokud v pravomocně skončeném řízení o skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen, nebyl uložen trest nebo správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, ale také v případě, že nebylo pravomocně skončeno řízení o skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen, a ode dne zadržení řidičského průkazu uplynula doba, na kterou
(1) byl rozhodnutím vydaným v prvním stupni řízení o tomto skutku uložen trest nebo správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, nebo
(2) lze uložit trest nebo správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel za tento skutek.
Jinými slovy, úřady jsou povinny zadržený řidičský průkaz vrátit vždy, pokud doba zadržení řidičského průkazu překročí dobu, na kterou byl dosud nepravomocně uložen trest zákazu činnosti, a to bez ohledu na skutečnost, že řízení o skutku samém dosud nebylo pravomocně ukončeno. Totéž platí pro případ, že v řízení o skutku, pro který byl jeho držiteli zadržen řidičský průkaz, dosud nebylo vydáno žádné rozhodnutí, ale již uplynula maximální doba, na kterou lze trest zákazu činnosti za daný skutek uložit.
Ve těchto případech je správní orgán povinen zadržený řidičský průkaz jeho držiteli vrátit, a to z moci úřední, tedy aniž by o vrácení řidičského průkazu musel jeho držitel požádat.
To se týká pouze řízení, ve kterých došlo k zadržení řidičského průkazu podle § 118c zákona o provozu na pozemních komunikacích. Nedopadá to na situace, kdy je pravomocným rozhodnutím vyslovena sankce zákazu řízení.
V praxi nezřídka docházelo k situacím, kdy řízení o skutku samém trvalo tak dlouho, že doba tohoto řízení převýšila dobu, na kterou byl trest zákazu činnosti uložen prvostupňovým rozhodnutím, nebo dokonce i maximální dobu, na kterou lze za daný skutek trest zákazu činnosti dle zákona uložit.
Správní orgány často zneužívaly tuto situaci a v případě, že se řidič v řízení bránil, řízení nečinností protahovaly tak, aby řidiče „dodatečně vytrestaly“ za nedostatek pokory. Jednalo se také o potenciální východisko ke korupčnímu jednání, kdy oprávněná úřední osoba řidiči naznačovala, že výměnou za jeho „vstřícnost“ rozhodne urychleně, zatímco v případě „nespolupráce“ bude řízení protahovat, takže dojde k tomu, že celková doba, po kterou nebude držitel ŘP moci řídit vozidlo tak bude podstatně delší než je doba trvání sankce.
Pokud správní orgán řidičský průkaz jeho držiteli bez zbytečného odkladu nevrátí, jedná se o nesprávný úřední postup, přičemž za škodu, která v příčinné souvislosti s ním vznikne, nese za podmínek zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Z našeho pohledu se jedná o legislativní krok správným směrem, nikoli však krok postačující. Náš spolek má však na institut zadržení řidičského průkazu zcela jiný náhled než zákonodárci a centrální orgány. Vnímáme zadržení řidičského průkazu jako opatření ad hoc, které má zabránit řidiči v jízdě na dobu nezbytně nutnou v případě, že k tomu vznikl zákonný důvod. Poté, co tento důvod pominul a nebylo pravomocně rozhodnuto o řidičově vině, neshledáváme další zadržování řidičského průkazu opodstatněné, a vůbec už ne za účelem zajištění držitelovy „spolupráce“ v následném řízení. Jsme také toho názoru, že by o sankci zákazu řízení měl být oprávněn rozhodnout pouze soud, protože se jedná o významný zásah do práv občana, který může skončit jeho sociální likvidací v případě, že je na řidičský průkaz odkázán (například při dojíždění do zaměstnání, výkonu povolání řidiče nebo při péči o zdravotně znevýhodněnou osobu).
