Jednalo se nepochybně o jednu z nejbizarnějších historek na poli dopravně-správním, na jakou jsme letos narazili. Letošní vítězná dopravněsprávní absurdita je z kategorie „dog eat dog“ a může být poučná dokonce pro ty, které rozhodně nechceme mít poučené, totiž pro úředníky, policisty a strážníky.

Akce Praha bežela toho dne nejspíš na plné pecky. Strážník Městské policie Praha Lukáš V. se rozhodl, že skoncuje se silničními piráty a nechal odtáhnout vozidlo jednoho řidiče, které parkovalo v místě označeném dopravní značkou IP 12 „vyhrazené parkoviště“ s dodatkovou tabulkou č. E 13 s textem „08 – 06 hodin s platnou parkovací kartou, 06 – 08 hodin bez omezení, oblast 3“. Podmínky popsané na dodatkové tabulce byly splněny a vozidlo tak parkovalo v souladu se značkou, ale strážník MP OŘ Praha 3 Lukáš V. byl toho názoru, že předmětná  přenosná značka není platná, protože nemá pruhovaný sloupek, což přenosné značky podle zákona č. 361/2000 Sb. musejí mít. Podle strážníka absencí proužků tato značka „nebyla směroplatná“ a platila tak místní úprava, podle které by vozidlo parkovalo nelegálně. Na strážníka se jednalo o poměrně komplexní úvahu, na jejímž konci stálo něco jako tvroba pasti. Prostě najdu nějakého chudáka řidiče, který v dobré víře uposlechl imperfektní dopravní značky a napařím mu flastr.

Dvě malé odbočky.

Předně zkusme se vžít do mysli dotyčného strážníka, jakkoli problematické to pro většinu populace může být. Strážník vidí dopravní značku, zdá se mu, že není tak docela v cajku, ale místo aby vzal telefon a spojil se s někým ze silničního správního úřadu (nejspíš Úřad MČ Pha 3) a požadoval nápravu, rozhodne o odtahu vozidla, které parkuje v souladu s touto imperfektní značkou, protože podle jeho mozkového myšlení taková značka není platná. Je zcela zjevné, že dotyčný jedinec v uniformě sledoval pouze jediný cíl, totiž plnit městskou pokladnu a rozpočet spřátelených odtahovek a nějaká služba veřejnosti mu byla úplně ukradená, jinak by se nemohl k takovému řešení vůbec odhodlat.

Dále krátce shrneme judikaturu ohledně platnosti dopravních značek. Ta prošla určitým vývojem. Na začátku tisícíletí ještě v době, kdy právní stát nebyl napůl v bezvědomí, soudy zastávaly často názor, že pouze čitelná, srozumitelná, legální a technicky správně provedená dopravní značka je způsobilá řidiči uložit nějakou povinnost a všechno ostatní jsou jen nějaké plechové tabule u cesty. Bylo tak na správci komunikace, aby udržoval dopravní značení v souladu se všemi předpisy, pokud chtěl, aby se jím řidiči řídili.

Pak se začala karta obracet ve prospěch státu, obcí a jejich úředníků. Současná rozhodovací praxe správních soudů je docela dobře shrnuta v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2011, č. j. 52 A 79/2010-38: „Dopravní značky jsou správním aktem, kterému svědčí presumpce správnosti, tzn., že na dopravní značku se musí nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak, tedy až do okamžiku, kdy k tomu příslušný orgán vysloví její nezákonnost. Pokud žalobkyně jako účastnice silničního provozu měla pochybnosti o zákonnosti uvedeného správního skutku, tedy pochybovala o platnosti zmíněného dopravního značení, tak by se jednalo jen o její soukromý názor, který jí neumožňuje porušovat veřejnoprávní pravidla. Ze zákona o silničním provozu, z prováděcích předpisů a z právních předpisů nevyplývá, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit úsudek o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda dopravní značku bude respektovat či nikoliv.“ Tzn. i nezákonně umístěná značka platí, viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 8 As 68/2009. Co technicky nesprávně provedená značka, tedy nesprávně umístěná, neodborně provedená, mající jiný odstín barvy, něčím zčásti přelepená, postrádající nějaký prvek a podobně? Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 8 As 68/2009-83: „Účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen řídit se dopravní značkou, i když má za to, že není správně technicky provedena. Takový názor není rozhodný pro posouzení, zda byl nerespektováním značky spáchán dopravní přestupek.“ Konečně v rozsudku č.j. 1 As 264/2015-72 vyslovil NSS následující právní větu: „Dopravní značení způsobilé zavázat řidiče k dodržení jeho obsahu je pouze takové, které je dobře čitelné, přehledné a nezaměnitelné s jiným a dává možnost se s jeho obsahem seznámit, přičemž je nerozhodný jeho soulad s technickými předpisy.“

Jinak řečeno, technicky nesprávně provedená značka nebo ilegální značka je pořád dopravní značkou a plynou z ní řidiči povinnosti, pokud se s ní řidič mohl seznámit, byla čitelná a nebyla zaměnitelná s jinou značkou. Jakmile řidič připustí, že vadnou značku viděl, identifikoval a porozuměl jí, tak i kdyby ležela ulomená v pankejtu, má povinnost se jí řídit a až potom si může jít stěžovat. Takové pojetí je samozřejmě výhodné pro úředníky a nevýhodné pro řidiče, kteří se pak mohou dostávat do ošemetných situací, viz obrázek níže. Lze vyrobit libovolně nesmyslnou kombinaci značek, klidně ukládajících protichůdné povinnosti, všechny budou platit, a při nedodržení povinností s nimi spojených bude řidiči hrozit postih. Soudy vyšly veřejné správě takovým přístupem skutečně velmi výrazně vstříc a řidiče vystavili riziku, že budou chytání do pastí rozporného dopravního značení, poblíž kterého bude číhat strážník jako Lukáš V. a vybírat pokuty.

 

Asi soudy přitom nikoho nenapadlo, že za určitých okolností se to může také obrátit proti veřejné správě.

Vraťme se tedy k případu onoho smolného odtahu.

Řidič vozidla nesouhasil s tím, že by se dopustil nějakého přestupku. Magistrát odtah vozidla překvapivě vyhodnotil jako neoprávněný a náklady na odtah požadoval nikoli po řidiči, ale po strážníkovi, a to z titulu odpovědnosti za škodu vzniklé porušením povinností při plnění pracovních úkolů podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Strážník je totiž zaměstnanec. Přesně šlo o částku 2.150,- Kč.

Zde je nutné podotknout, že řidič odtaženého vozidla se zachoval nepochopitelně zdrženlivě a nepožadoval nahradit žádné další náklady, které mu v souvislosti s nezákonným odtahem nepochybně vznikly. Pokládal bych za zcela legitimní, kdyby za tuto buzeraci požadoval nějakou náhradu, zvlášť v případě, že jde o městskou policii, která si obecně velkou vstřícnost a toleranci nezaslouží.

Opět, slušný člověk by si v pozici strážníka Lukáše V. řekl, jejda, jsem já to ale bloud, nechal jsem někomu bez zákonného důvodu odtáhnout auto, způsobil jsem mu problémy, můj zaměstnavatel měl z toho škodu, tak to zaplatím. Příště si dám pozor a s napřed se s někým poradím, než někomu odtáhnu auto. Jenže množiny slušných lidí a strážníků městské policie budou nejspíš disjunktní. Strážník Lukáš V. se se zaměstnavatelem na náhradě škody nedohodl a ten se musel obrátit na Okresní soud v Litoměřicích. Ten mu v rozsudku 10 C 76/2017-52 z 13. 12. 2017 vyhověl. Soud konstatoval, že žalovaný strážník porušil povinnost nepřipustit při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem (§ 6 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů). Okresní soud se ve svém rozhodnutí opíral právě o výše citovanou judikaturu.

 

 

Strážník se ovšem nevzdal a obrátil se na Ústavní soud.

Ve své ústavní stížnosti stejně jako v řízení před okresním soudem namítal, že podle § 62 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, se „přenosnou svislou dopravní značkou rozumí dopravní značka umístěná na červenobíle pruhovaném sloupku“. Pokud však byla přenosná dopravní značka umístěna na bílém sloupku, nesplňovala základní zákonné parametry a nebylo ji proto možno považovat za dopravní značku, která má způsobovat zamýšlené zákonné účinky a nelze na ni proto ani vztahovat presumpci správnosti. V opačném případě by totiž platilo, že kdokoliv může kamkoliv připevnit jakékoliv dopravní značení, které ani nemusí připomínat dopravní značku a při uplatnění presumpce správnosti by bylo nutné se jí řídit do doby, než o její neplatnosti rozhodně příslušný orgán veřejné moci.

Strážník tak ve své obhajobě sumarizoval pocity běžného řidiče z výše popsané judikatury. V podstatě je to, co namítá, logické. Nicméně nebylo mu to nic platné, protože Ústavní soud je politická instituce a věren heslu „republiku si rozvracet nedáme, a to ani od našich lidí“ označil jeho stížnost za zjevně neopodstatněnou. Viz rozsudek I.ÚS 771/18 ze dne 30. 4. 2018.

Soudce JUDr. Sládeček DrSc. uvedl:

Ústavní soud nicméně nemůže stěžovateli přisvědčit, pokud jde o podstatu jeho argumentace, že předmětná přenosná dopravní značka vůbec nebyla dopravní značkou, neboť byla umístěna na bílém, nikoliv červenobíle pruhovaném sloupku a nevyplývaly z ní proto pro řidiče žádná práva ani povinnosti ve smyslu § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za konkrétních okolností posuzovaného případu nečinil uvedený nedostatek technického provedení z přenosné dopravní značky zjevně (pouze) zdánlivou dopravní značku, která by nebyla pro řidiče závazná, jak by tomu bylo naopak např. v případě zdánlivé dopravní značky zákonu zcela zjevně neznámé.

Škoda, že pan soudce nerozvedl, jak si představit zdánlivou dopravní značku zákonu zcela zjevně neznámou. Je to nesmysl, protože dopravní značku od nějaké tabule u cesty odlišuje právě to, že má znaky definované zákonem a byla v souladu s ním umístěna. Každá dopravní značka tak musí ze své právní definice být „zákonu známá“. Ale i tak je to něco, s čím se bude dát v některých případech pracovat tak, abychom narovnali shora popsanou nerovnováhu mezi povinnostmi řidiče dodržovat značky a povinností silničních správních orgánů je korektně umisťovat.

Za provedení právního průzkumu bojem na jeho náklady strážníku Lukáši V. děkujeme. Řidičům doporučujeme požadovat důsledněji náhradu nákladů vzniklých nesprávným úředním rozhodnutím. A pes někdy žere psa. S přáním Nového roku bez nehod a pokut

 

D-FENS

30.12.2018