Metodické stanovisko MD k objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla

Materiál nazvaný KOMPLEXNÍ METODICKÉ STANOVISKO K OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOSTI PROVOZOVATELE VOZIDLA DLE UST. § 125f A NÁSL. ZÁKONA Č. 361/2000 Sb. vydalo ministerstvo dopravy pod č.j. 25/2017-160-OST dne 8.2.2017. Nejedná se o právně závazný dokument, nicméně správní orgány jsou povinny jej zohlednit ve své praxi a proto s ním čtenáře seznamujeme.

Metodika na webu MDČR zde

Kopie na roaD-FENS zde

Metodika obsahuje několik zajímavých informací.

Předně ministerstvo zjevně není už příliš nakloněno praxi správních orgánů, které si zjednodušovaly výběr pokut tím, že vedly řízení o přestupku pouze formálně a dělaly vše pro to, aby co nejrychleji dosáhly zahájení řízení o správním deliktu s provozovatelem, kde nemusejí provádět tak rozsáhlé dokazování. MD k tomu uvádí:

Z uvedeného zcela jasně vyplývá, že pokud provozovatel vozidla označí správnímu orgánu I. stupně konkrétní osobu údajného řidiče (ve smyslu ust. § 125f odst. 2 ZoSP), je nutné, aby se tímto vysvětlením (kdy sdělení provozovatele vozidla je považováno za podání vysvětlení) správní orgán I. stupně zabýval, tj. vyzval tuto osobu k podání vysvětlení, případně (většinou za podpory jiných podkladů, např. úřední záznam policie) s takovou osobou zahájil řízení o přestupku. Toto platí i v případě, že označená osoba žije v zahraničí. Nicméně pokud je správnímu orgánu z úřední činnosti známo, že se jedná o obstrukce ze strany provozovatele vozidla, resp. jeho zmocněnce, lze se takovým podáním vysvětlení nezabývat, což je následně nutné řádně zdůvodnit (již v odložení věci a v rozhodnutí o správním deliktu). Obdobně to platí i u tzv. zesnulých osob (viz např. rozsudek NSS č.j.: 4 As 123/2016 – 24). Zároveň je Ministerstvo dopravy toho názoru, že pokud je provozovatelem vozidla dle registru silničních vozidel právnická osoba, jež označí jinou právnickou osobu jako „reálného“ provozovatele vozidla (což zpravidla podloží i smlouvou), je nutné ji zkontaktovat a požadovat po takto označené právnické osobě vysvětlení za účelem zjištění řidiče (např. autopůjčovny).

Na druhé straně zde ministerstvo zjevně přijalo praxi přítomnou i v odkazovaném rozsudku, tedy dvojí právo pro řidiče, kteří v řízení vystupují sami a pro ty řidiče, kteří se nechávají zastupovat, byť v tomto případě tzv. přestupkovou pojišťovnou (v tomto případě nechvalně známou firmou Fleetcontrol p. Petra Kocourka).

Další část metodiky se zábývá vedením řízení o správním deliktu provozovatele, kde ministerstvo dospělo k závěru, že správní orgán není povinen vést ve správním řízení ústní jednání, avšak je povinen provést dokazování a učinit o něm protokol, přičemž by účastník řízení měl být o této skutečnosti předem vyrozuměn.

Další část metodiky se zabývá výkladem pojmu Automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy. Zde ministerstvo reagovalo na skutečnost, že se výkladem pojmu „automatizovaný prostředek“ již zabývaly soudy, jmenovitě Krajský soud v Brně. v rozsudku č.j.: 31A 3/2015-37. Soud tam mimojiné uvedl, že

Jediným dělícím kritériem je režim měření, tedy automatický, kdy jsou snímána veškerá projíždějící vozidla a zaznamenávána jejich rychlost, a manuální, kdy výběr měřeného vozu a měření rychlosti provádí obsluha rychloměru (…)

Předmětem pochybnosti je zejména situace, kdy policie provádí měření např. z automobilu umístěného mimo silnici, ale vozidla nezastavuje, pouze shromažďuje záznamy z měření a ty pak předává místěn příslušnému MÚ k projednání.

Z uvedeného rozsudku MD vyvodilo, že rozhodující podmínkou pro statut ATP je tedy skutečnost, že po uvedení technického zařízení do činnosti, vyhodnocuje toto zařízení jízdu všech vozidel. Oznámení takových vozidel pak tvoří nepřerušovanou řadu ve stanoveném čase. Bude jistě zajímavé, jak budou správní orgány provádět dokazování v případě, že o tom v řízení vznikne pochybnost. Ministerstvo tom říká:

Příslušný správní orgán pak v rámci dokazování ve správním řízení může 11 po policii požadovat písemné vyjádření obsahující potvrzení o nastavení technického zařízení  do režimu ATP na předmětném místě a v předmětné době.

Mezitím se stává běžnou praxe, kdy Policie ČR po dohodě se správními orgány uvádí na záznam z měření dovětek „režim měření: automatický“ (např. MÚ Benešov ve spolupráci s dopravním inspektorátem Středočeského kraje) a správní orgány zjevně z finančních důvodů tento postup upřednostňují, protože pokuty vybrané Policií ČR jsou příjmem státu a místní orgány z nich přímo nemají, zatímco pokuty vybrané správními orgány jsou jejich příjmem.

Ministerstvo dopravy v tomto smyslu formuluje ještě různé doplňující podmínky, které poukazují na to, že popsaná situace, kdy policie provádí měření radarem „v automatickém režimu“ by měla být spíše výjimečná. Ministerstvo dále připomíná, že by se provozovatel mohl hájit tím, že policie měla reálnou šanci vozidlo zastavit a zjistit totožnost řidiče.

Ministerstvo tuto kapitolu uzavírá takto:

Lze tedy shrnout, že za ATP se považují veškerá stacionární zařízení, jakož i  úsekové měření, případně i předem dohodnuté ustavení mobilního technického zařízení puštěného v automatickém režimu, do něhož není žádným způsobem zasahováno  a zachycená vozidla nejsou kontrolována na místě. Jakékoliv další rozšiřování pojmu ATP  je nežádoucí a v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, v níž je zdůrazněn princip přiměřenosti.

V případném řízení o správním deliktu provozovatele doporučujeme provozovatelům, aby navrhli důkaz ve formě svědecké výpovědi policistů a předložení skutečností prokazujících, že zařízení bylo v automatickém módu a provádělo měření tak, že tvoří nepřerušovanou řadu v čase. Jsme si vědomi toho, že taková důkazní situace může být pro správní orgán složitá, ale to je jeho věc.

Uvedená metodika zjevně dozná dalších změn po 1.7.2017, kdy vstoupí v platnost nový zákon o přestupcích.